Rok v celibátu jsem si naplno užila. Co vše jsem díky tomu zjistila o sobě a svém těle?

Nebyla jsem zklamaná ze vztahů ani jsem neměla potřebu dávat mužům nějakou lekci. Prostě jsem si chtěla vyzkoušet, co se stane, když na nějaký čas úplně vypnu sexuální život.

Nakonec jsem vydržela celý rok. A překvapivě to nebyl rok plný odříkání, frustrace a počítání dnů do chvíle, kdy si zase budu moci s někým začít. Právě naopak. Začala jsem si užívat věci, kterých jsem si předtím vůbec nevšímala. A především jsem zjistila, že o svém vlastním těle a sexuální touze jsem toho věděla mnohem méně, než jsem si myslela.

Na začátku jsem byla přesvědčená, že nejhorší budou první týdny. Tělo přece bude sex vyžadovat a já budu muset odolávat. Jenže se nic dramatického nestalo. Žádná sexuální krize nepřišla.

Místo toho jsem měla najednou spoustu prostoru sama pro sebe. Nemusela jsem řešit, jestli se někomu líbím, jestli mám dostatečně upravené tělo, co si vezmu na sebe ani jestli se večer něco stane. Zmizelo očekávání, které jsem si do intimních situací často přinášela, aniž bych si to uvědomovala.

A právě to pro mě bylo první velké překvapení. Uvědomila jsem si, kolik energie jsem dříve věnovala tomu, abych byla pro někoho přitažlivá.

Po několika měsících jsem si všimla ještě něčeho zvláštního. Moje sexuální touha se neztratila, jen se změnila.

Najednou nebyla tak automaticky spojená s konkrétním mužem, vztahem nebo představou sexu. Přicházela v úplně jiných chvílích. Někdy po cvičení, jindy večer při hudbě nebo třeba ve chvíli, kdy jsem se cítila dobře sama se sebou.

Začala jsem mnohem lépe rozlišovat mezi tím, kdy opravdu něco chci, a kdy jsem si jen zvykla, že by se něco chtít mělo.

Možná největší změna se odehrála v mém vztahu k vlastnímu tělu. Bez sexu jsem na něj přestala nahlížet především očima někoho jiného. Najednou jsem neřešila, jestli je moje postava dost sexy, jestli mám dokonalé břicho nebo jestli se někomu bude líbit moje nahé tělo.

Začala jsem ho vnímat úplně jinak. Jako něco, co je moje, ne jako něco, co má být hodnoceno nebo obdivováno. A paradoxně jsem se po nějaké době cítila mnohem ženštěji než dřív.

Rok bez sexu mě naučil ještě jednu věc. Intimita není totéž co sex. Začala jsem si mnohem víc užívat obyčejné doteky. Objetí, držení za ruku, pohlazení po vlasech. Možná právě proto, že jsem je najednou nevnímala jako automatický začátek něčeho dalšího.

Zjistila jsem, že blízkost může být příjemná sama o sobě a nemusí vždycky někam směřovat.

Samozřejmě jsem se občas ptala, jestli dlouhá sexuální pauza nemůže mít nějaké negativní následky. Člověk slyší spoustu různých tvrzení o tom, co se s tělem při sexuální abstinenci děje.

U mě se ale žádná katastrofa nekonala. Tělo se nezastavilo, nezapomnělo, co je vzrušení, a já jsem se nestala někým bez sexuálních potřeb. Spíš jsem zjistila, že sexualita nemusí fungovat podle žádného jízdního řádu. Někdy je intenzivní, někdy téměř neexistuje. A obojí může být normální.