V želvím království na Kypru

Na konci srpna jsme vyrazili na Kypr a jako základnu si vybrali oblast Paphosu. Už před cestou jsme věděli, že právě zdejší pobřeží je známé výskytem mořských želv a že se za nimi pořádají nejrůznější organizované výlety spojené se šnorchlováním. Netušili jsme ale, že nakonec žádný takový výlet potřebovat nebudeme. Želvy totiž připlouvaly každý den přímo k našemu hotelu.

Stačilo počkat do podvečera, vzít si šnorchl a masku a vyrazit do vody. Právě tehdy se objevovaly naše pravidelné návštěvnice. V mělké vodě se pomalu pohybovaly nad mořskou trávou a hledaly potravu.

Největším zážitkem pro nás byl stabilní želví pár, který jsme mohli pozorovat opakovaně. Brzy jsme poznali, že nejde pokaždé o náhodné setkání. Samec se v našem úseku pobřeží objevoval prakticky každý podvečer a postupně jsme si zvykli sledovat jeho pohyb ve vodě.

A právě samec byl překvapivě klidný. Zatímco bych čekala, že při spatření člověka okamžitě zmizí v hlubině, on nás nechával poměrně nerušeně pozorovat. Jednou jsme s ním ve vodě strávili více než půl hodiny. Pomalu se pohyboval nad mořskou trávou, občas se vynořil nadechnout a potom se zase vrátil ke svému krmení.

Samice byla opatrnější. Také jsme ji vídali pravidelně, ale její přístup k lidským pozorovatelům byl úplně jiný. Po chvíli většinou odplula a držela si větší odstup.

U dospělých mořských želv lze samce a samici poměrně dobře rozeznat. Nejvýraznějším rozdílem je ocas. Samec ho má delší a výrazněji přesahuje okraj krunýře, zatímco samice má ocas kratší a méně nápadný. U samce bývají také delší přední končetiny, které při plavání používá jako mohutná „křídla“.

Ve vodě ale člověk samozřejmě nemá čas želvu podrobně studovat. Když se několik metrů před vámi objeví velké zvíře, které pomalu proplouvá kolem, spíš se snažíte ani nedýchat, abyste ho nevyplašili. A právě možnost pozorovat želvu delší dobu bez toho, aby se snažila uniknout, pro nás byla jedním z nejsilnějších zážitků celé dovolené.

Kromě našeho pravidelného páru jsme ale měli štěstí i na menší želvy. Jednoho dne jsme jich ve vodě napočítali dokonce šest. Najednou se tak z obyčejného podvečerního šnorchlování stal malý výlet do podmořského světa.

Menší želvy byly podstatně méně nápadné. Pohybovaly se rychleji a člověk je snadno přehlédl, zvlášť když se právě krmily mezi porosty mořské trávy. Stačilo se ale na chvíli zastavit a pozorně sledovat dno. Čas od času se objevila další želví hlava nebo charakteristický pohyb krunýře.

Pro nás bylo právě tohle možná ještě zajímavější než organizovaný výlet. Nikdo nám nesliboval, že želvu uvidíme, nikdo nás nevozil na předem vytipované místo a neměli jsme vyhrazených třicet minut na focení. Prostě jsme každý den přišli k moři a čekali, co nám pod hladinou ukáže.

Přestože bylo lákavé plavat za želvou co nejblíž, snažili jsme se držet odstup a nechat ji v klidu. Želva není atrakce, která čeká na turisty. Její hlavní starostí je potrava, odpočinek a pohyb v moři.

Nejkrásnější proto bylo právě pozorování z určité vzdálenosti. Samec kolem nás dokázal pomalu plavat a vůbec mu nevadilo, že ho sledujeme. Když se rozhodl odplout, nechali jsme ho. U samice to bylo ještě výraznější – jakmile se začala vzdalovat, nemělo smysl ji pronásledovat.

Když jsme na Kypr odjížděli, měli jsme samozřejmě seznam míst, která chceme vidět. Paphos, památky, výlety, pláže a další zajímavosti. Nakonec se ale jedním z nejsilnějších zážitků stalo něco, co jsme vůbec neměli naplánované.

Každý podvečer jsme se vraceli k moři a doufali, že tam naše želvy zase budou. A většinou byly.

Na dovolené člověk často utratí peníze za výlety, vstupenky a nejrůznější atrakce, aby si odvezl nějaký výjimečný zážitek. My jsme ho měli každý večer pár metrů od hotelu. Stačilo si vzít masku, šnorchl a na chvíli ponořit hlavu pod hladinu. A právě tehdy se před námi otevřel svět, který bychom si z katalogu žádného zájezdu snad ani nedokázali představit.