Andary za tisíce korun. Zázračné krystaly, nebo obyčejné sklo?

Jako dítě jsem chodila s babičkou na procházku za vesnici. Na zpevněné cestě ležely světle zelené průhledné kousky skla, které se na sluníčku krásně třpytily. S nadšením jsem je sbírala a koukala přes ně do světla. Sluneční paprsky se lámaly skrze vrstvičky a bublinky uvnitř a drobný ostrohranný kámen mi připadal jako malý vesmír.

Asi bych si na tuhle epizodu z dětství už nikdy nevzpomněla, kdyby na mě před pár lety nevykoukl obrázek podobného kamene na sociální síti. Jenže to nebyl obyčejný kus skla, byla to kosmická andarka s naprosto fantastickým příběhem a zázračnou mocí.

Nejprve jsem se pozastavila nad tvrzením, že nabízený kousek kobaltově modrého skla zhruba o velikosti golfového míčku je monatomický krystal přírodního modrého obsidiánu. Na trhu se můžeme setkat s tvrzeními, že andary jsou vědomé světelné bytosti, dokážou měnit barvu a dokonce i tvar, ovlivňovat lidskou DNA nebo léčit nejrůznější onemocnění. Některé jejich popisy dokonce zmiňují stáří desítek milionů let či mimořádnou atomovou rotaci. Co mě ale opravdu šokovalo, byla cena několika tisíc korun. Že nejde o nadsázku dokládá také článek na Expres.cz z února 2022 nebo z února 2024. Inu, zázraky nejsou zadarmo.

Jenže v mineralogii nerozhoduje poutavý popis či účinky na spiritualitu, ale vlastnosti materiálu, jeho chemické složení a původ. V přírodě se skutečně běžně vyskytují přírodní skla, jako jsou obsidiány nebo tektity, mezi které patří i náš vltavín. O vzniku přírodních skel pojednává například odborná publikace americké geologické služby USGS. Původ vltavínů byl rovněž předmětem řady geochemických studií, například výzkumu Engelhardta a kol. (1987).

Co tato skla odlišuje od minerálů? Je to především jejich vnitřní struktura. Zatímco atomy v krystalech jsou uspořádány do periodicky se opakující krystalové mřížky, ve skle takové uspořádání chybí. Jeho struktura je amorfní. Atomy sice nejsou rozmístěny zcela náhodně, ale nevytvářejí pravidelnou prostorovou mřížku. A právě proto obsidián ani vltavín nepovažujeme za minerály, ale za přírodní skla. Podrobněji jsou rozdíly vysvětleny např. v přehledu mineraloidů na Geology.com.

Když jsem se začala tímto tématem zabývat, první mě napadlo poptat se zkušených kolegů mineralogů na Masarykově univerzitě. Od nich jsem dostala jednoznačnou odpověď, že andary jsou člověkem vytvořené sklo. Ale kde se tedy tyto kameny berou? Při hledání zdrojů jsem mimo jiné procházela i širokou diskusi na toto téma na otevřené mineralogické databázi Mindat.org, kam svými poznatky o minerálech přispívají vědci, sběratelé i obchodníci. Diskusní fórum je sice zdroj neověřený, ale zkušenosti uživatelů se často opakují. Ale i samotná databáze Mindat.org řadí andary mezi uměle vytvořené materiály, konkrétně do kategorie uměle vyrobeného skla.

Zaujal mě zejména příspěvek uživatelky s přezdívkou SlagGlassJulie, která v roce 2013 popsala, jak prodávala barevné odpadní sklo ze skládky sklářského odpadu. Ke svému překvapení zjistila, že jedna z jejích odběratelek však dále materiál přeprodává jako andara krystaly. Podle jejího svědectví se sklo prostřednictvím dalších překupníků dostávalo i k jiným prodejcům andar.

Jak tedy může podobný distribuční řetězec vypadat? Ve sklářských provozech vznikají nepravidelné kusy odpadního skla například při údržbě pecí nebo při zpracování zbytkové skloviny. Část tohoto materiálu se vrací do výroby, jiná může skončit na skládkách nebo být prodána jako dekorativní sklo.

Jak takové kusy vznikají, popsal například Everett Harrington v diskusi na Mindatu. Jako pracovník sklárny vysvětlil, že při odstavení sklářské pece zůstává na jejím dně sklovina, která po ochlazení ztuhne a následně se mechanicky odstraňuje. Vzniklé kusy se mohou znovu přetavit nebo prodat jako sklářská surovina.

Odpadní sklo přitom nemusí být bezcenné. Barevné kusy se využívají například při zahradních úpravách, v kreativní tvorbě nebo jako dekorace do akvárií. Takový materiál pak může projít rukama několika obchodníků. A někde během této cesty dochází k zázračnému přerodu. Z nepravidelného kusu odpadního skla se po přejmenování, roztřídění a případném rozdělení na menší kousky stává vzácný krystal andara. Jeho cenu už neurčuje hodnota samotného skla, ale příběh o výjimečném původu a zázračné moci léčivých krystalů. Jde o jeden z možných způsobů, jak se podobný materiál může dostávat na trh, nikoli o doložený původ všech prodávaných andar.

V jiné diskusi na Mindatu jsem narazila na zkušenost amerického sběratele Kaydona Harmona, který v roce 2014 popsal své pátrání po stopách dávno zaniklých skláren v Pensylvánii. Jeden z pamětníků mu prozradil místo v lese, kam se před druhou světovou válkou vyvážel sklářský odpad. A tak se chlapík pustil do kopání. Kopal a kopal… až v hloubce zhruba půldruhého metru objevil velké kusy zeleného, tyrkysového, žlutého, oranžového i červeného skla. To by si jeden hned myslel, že objevil naleziště vzácných andara krystalů! Barevné valouny však byly pohřbeny v lese dávno před válkou.

Tyto příklady naznačují, odkud mohou některé andary pocházet, avšak nejsou ověřenými důkazy. Jsou tedy andary skutečně vzácnými přírodními krystaly, jak tvrdí někteří prodejci? A pokud jde o sklo, jak lze poznat, zda vzniklo přírodními procesy, nebo jej vyrobil člověk?

Jedním z pracovišť, která ověřují pravost drahých kamenů a minerálů, je německá gemologická laboratoř EPI-Lab (Institut für Edelstein Prüfung). V odborném textu se k problému umělých skel zvaných andary tento zkušební ústav přímo vyjadřuje. Pomocí rentgenfluorescenční analýzy (EDXRF) laboratoř zkoumala materiály nabízené pod obchodními názvy Andara Crystal, Blue Obsidian či Red Obsidian. Jejich chemické složení následně porovnala s údaji pro přírodní skla, konkrétně obsidián a vltavín, (pro vltavín byly v případě publikovaných rozmezí použity jejich střední hodnoty). Zjištěné rozdíly byly výrazné, zejména v zastoupení oxidů sodíku, vápníku, hliníku a draslíku.

Z grafu je patrné, že analyzovaný materiál prodávaný jako Andara Crystal se svým chemickým složením výrazně liší od přírodních skel použitých ke srovnání. Oproti obsidiánu i vltavínu obsahuje mnohem více oxidu sodného a vápenatého, zatímco obsahy oxidů hlinitého a draselného jsou nižší. Právě tato kombinace je typická pro sodnovápenaté sklo, tedy nejběžnější průmyslově vyráběný typ skla. Chemické složení zkoumaného vzorku tak odpovídá umělému sklu a nepodporuje tvrzení o jeho přírodním původu.

Další laboratorní rozbor andar zveřejnil například nizozemský popularizátor mineralogie Rolf Egberink. Autor nechal analyzovat materiál označovaný jako Siberian Blue Quartz, prodávaný také pod názvem Siberian Blue Andara. Pomocí Ramanovy spektroskopie a EDX analýzy bylo zjištěno, že se jedná o umělé sklo, a jeho intenzivní modré zbarvení podle autora způsobuje pravděpodobně kobalt.

O původu materiálu tedy nevypovídá jeho obchodní název nebo tvrzení prodejce, ale především jeho vlastnosti a zjištění chemických analýz. Zjednodušeně řečeno, každý typ skla má charakteristické chemické složení. Podobně jako dokážeme podle chemického složení rozpoznat různé druhy hornin, můžeme v řadě případů odlišit i sklo přírodní od průmyslově vyrobeného.

Kde je poptávka, tam je i nabídka. V době, kdy nás sociální sítě zaplavují nejrůznějšími ezoterickými naukami, léčivými energiemi a sliby zázračných účinků, si i obyčejné sklo může najít cestu k zákazníkům ochotným zaplatit za něj tisíce korun. A vlastně se tomu ani nelze divit. Současný svět je zaměřený na výkon, rychlost, preciznost a lidé jsou často ve stresu, chtějí si odpočinout, relaxovat a meditovat, aby se oprostili od shonu a stresu, chtějí cítit jistotu. Hledají útěchu a naději nebo prostě jen něco výjimečného, z čeho budou mít radost. Na tom, že někoho okouzlí barevné sklo, není vůbec nic špatného.

I já jsem jako dítě sbírala zelené střepy s pocitem, že držím v ruce malý vesmír. Byly tak krásné a jejich kouzlo pro mě bylo skutečné. Přestože vznikly ve sklářské peci, nikoli v hlubinách Země. Problém nastává ve chvíli, kdy se z krásného kusu skla stane údajně vzácný přírodní krystal s mimořádnými vlastnostmi, za které lidé platí vysoké částky. Zvlášť pokud se k tomu přidají nepodložené sliby o léčbě nemocí. Vždyť přece průzračný valoun barevného skla nemusí být zázračný, aby byl krásný. Pravda o jeho původu není vadou na kráse.