Článek
Lež a politická korektnost
Nedávno jsem četla zajímavý článek, ve kterém se autor zamýšlel nad tím, že před dvaceti lety byl usvědčený politik ze lži vytlačen z politického působení a ztratil veškerý kredit pro další politickou práci. Dnešní situace je o poznání jiná. V dnešním světě se přímo od politika lež čeká. Důležitější než samotná pravda, nebo lež je rétorika, jakou je schopný tuto lež obhájit.
Vraťme se do minulosti. Osobně mě rodiče od útlého věku učili, že kdo lže, ten krade, s pravdou nejdál dojdu a boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Potkala jsem mnoho lidí a nutno říct, že zkušenost je rozhodně jiná. Dokonce ti, kteří si vymýšleli a lhali, byli za své činy velmi často odměňováni a boží mlýny se k nim domlely jen velmi zřídka.
Dnes to samé platí i v politice a málokdo by se mnou nesouhlasil. Pokud vidím volební preference, často se sama sebe ptám, kolik lží ještě bude nutné vyslechnout a přečíst, než lidé pochopí, že politik, který není schopný lidem říct pravdu, bude lhát a manipulovat s pravdou i po volbách. Dnes se dostává veřejného prostoru i krajně-pravicovým stranám, jejichž upravené pravdy šíří i v Evropském parlamentu. Přívrženci krajní pravice zjistili, že je pro ně mnohem jednodušší říkat, že jsou proti islámu než to, že jsou proti migraci, černochům nebo Arabům. Když člověk řekne, že je proti Arabům, zní to velmi rasisticky. Ale když řekne, že je proti islámu, protože je jejich kultura nekompatibilní s Evropou, zní to mnohem lépe, i když je stále myšleno to samé. Takových příkladů je mnoho.
Místo nacionalismu se začalo mluvit o tom, že je krajní pravice euroskeptická. Euroskepticismus je legitimní postoj. EU samozřejmě není nekritizovatelná. Zase může člověk říct, že je proti EU, že to je socialistický moloch, a tvrzení, že krajně-pravicové strany chtějí silný národní stát stojící proti EU, zůstane upravenou pravdou. Tyto strany tak vyvracejí tvrzení, že nejsou demokratické a cíleně tak předkládají voličům pocit přímé demokracie, která je pro ně lepší než to všechno, co navrhují ostatní. Znovu lze tedy říct, že byla lež odměněna, protože je za Český stát hlásána v zahraničí.
Kdo vlastně tvoří v zahraničí „ten správný hlas“? V Europarlamentu se od roku 2024 vytvořila frakce Patrioti pro Evropu, kterou založil předseda hnutí Ano, Andrej Babiš, společně s Viktorem Orbánem. Dalšími členy jsou například Motoristé sobě, Přísaha, hnutí Ano, nebo francouzské Národní sdružení Marie Le Pen.
Vlastenecký manifest pro evropskou budoucnost 30. 6. 2024:
Instituce, které jsou z velké části neznámé a vzdálené evropským občanům — spolu s mocnými globalistickými silami, nevolenými byrokraty, lobbisty a zájmovými skupinami, které pohrdají hlasem většiny a demokracií založenou na vůli lidu — plánují nahradit národy. Čím? Evropským centrálním státem.
Pokud si přečtu tento manifest, připomíná mi dobu ne zase tak vzdáleně minulou. Ve snaze zacílit na co možná nejširší základnu evropských stran, je „anti-globalistická síla“, složená z těch stran, které jsou rádoby nejdemokratičtějším myšlením předurčeny k naplnění té nejsprávnější budoucnosti všech národů Evropy. Pokud je možné v Evropském parlamentu sdílet frakci s krajně-pravicovými stranami, co ještě se může stát v domácí politice?
Nebudu lhát. Mám obavu z toho, co nás v České republice po volbách čeká. Historie by měla být zdrojem ponaučení, ale člověk se nejspíš nepoučí nikdy.
