Článek
Český důchodový systém se v nejbližších letech nadechne. Díky přijatým úsporným opatřením a příznivému ekonomickému vývoji se účet, ze kterého stát vyplácí důchody, přehoupne do přebytku. Tento stav ale bude jen dočasný. Nejnovější projekce Národní rozpočtové rady (NRR) varují, že jde o klid před bouří, která naplno udeří v příští dekádě.
Zlomovým bodem má být podle základního scénáře rok 2042. Od té chvíle se systém opět propadne do schodku, který se bude setrvale prohlubovat. Analytici NRR očekávají, že deficit dosáhne vrcholu kolem roku 2065, kdy by mohl činit zhruba 1,7 procenta hrubého domácího produktu. To představuje desítky miliard korun, které budou v rozpočtu každoročně chybět.
Současné přebytky důchodového účtu jsou jen dočasné. Skutečná zkouška systém teprve čeká.
Tento vývoj není překvapením, ale nevyhnutelným důsledkem demografie. Silné poválečné generace odcházejí do důchodu a na jejich místa na trhu práce nastupují početně výrazně slabší ročníky. Poměr mezi počtem lidí platících odvody a počtem seniorů pobírajících důchod se tak bude nezvratně zhoršovat.
Čísla nelžou, seniorů přibude
Statistické modely jsou neúprosné. Zatímco dnes tvoří lidé starší 65 let přibližně pětinu populace, do poloviny století se jejich podíl podle odhadů Českého statistického úřadu přiblíží 30 procentům. Počet starobních důchodců tak nevyhnutelně poroste. Kolem roku 2065 jich v Česku bude žít přes 3,1 milionu, což je oproti současnosti nárůst o téměř 30 procent.
Více důchodců logicky znamená vyšší výdaje. Zatímco dnes stát na starobních důchodech vyplácí částku odpovídající zhruba sedmi procentům HDP, kolem roku 2038 už to bude téměř 6,9 procenta. V roce 2062 se pak výdaje vyšplhají na 9,5 procenta HDP. Pro kontext, průměrný starobní důchod na konci minulého roku dosáhl 21 094 korun. Udržet jeho reálnou hodnotu bude pro státní kasu stále obtížnější.
Celkové výdaje na všechny typy důchodů se podle projekcí Ministerstva financí mohou kolem roku 2070 vyšplhat až na 10,6 procenta HDP, zatímco příjmy ze sociálního pojištění pokryjí jen asi 9,3 procenta HDP. Dlouhodobá finanční nerovnováha je tak prakticky jistá.
Systémové brzdy nestačí
Vláda a Poslanecká sněmovna již zavedly několik opatření, která mají negativní trend alespoň zpomalit. Letos například začala platit úprava, která fakticky zastropovala důchodový věk na 65 letech. Zároveň se od roku 2026 do roku 2035 postupně snižuje zápočet příjmů do první redukční hranice, což mírně sníží nově přiznávané důchody.
Další významnou změnou bude od ledna 2029 zpomalení valorizací. Do výpočtu se bude nově promítat jen jedna třetina růstu reálných mezd, nikoliv polovina jako dříve. Bez těchto reforem by byla situace ještě dramatičtější. Alternativní scénáře počítají s tím, že bez přijatých změn by byl schodek systému kolem roku 2065 hlubší o další dva procentní body HDP.
Ačkoliv jsou tyto kroky nezbytné, představují spíše snahu řízeně brzdit než skutečné řešení problému. Demografickou realitu totiž změnit nedokážou a pouze rozkládají nevyhnutelný náraz v čase. Systém se tak stává méně štědrým, ale jeho dlouhodobá udržitelnost zůstává nejistá.
Zásadní je, že přijaté parametrické změny pouze zmírňují dopady, ale neřeší podstatu problému – tedy stárnutí populace a klesající počet přispěvatelů na jednoho seniora. Stát se snaží systém stabilizovat snižováním budoucích nároků, což v praxi znamená, že budoucí generace důchodců se budou muset spolehnout na relativně nižší státní důchod. Odpovědnost za zajištění důstojného stáří se tak tiše, ale neodvratně přesouvá z kolektivního systému na bedra každého jednotlivce. Současné období relativní finanční pohody důchodového účtu je proto možná poslední velkou příležitostí začít si tvořit vlastní finanční rezervy.
Zdroj:
Národní rozpočtová rada
Ministerstvo financí ČR
Český statistický úřad
zákon č. 155/1995 Sb.
Projekce Národní rozpočtové rady
