Článek
Spořit si na stáří a přitom reálně ztrácet peníze. Taková byla po dlouhá léta realita pro miliony Čechů v penzijním spoření. Data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) odhalila krutou pravdu. Průměrný roční nominální výnos českých penzijních fondů za posledních deset let dosáhl pouhých 1,5 procenta. Po započtení inflace se však střadatelé propadli do reálné ztráty 2,7 procenta ročně.
Průměrný reálný výnos českých penzijních fondů byl za poslední dekádu minus 2,7 procenta ročně.
Jde o výrazný kontrast oproti vyspělým zemím. V průměru si penzijní fondy v zemích OECD dokázaly připsat reálný výnos kolem jednoho procenta, což odpovídá nominálnímu zhodnocení mezi třemi až čtyřmi procenty. České fondy tak za mezinárodním standardem výrazně zaostávaly a neplnily svůj základní účel: chránit úspory před znehodnocením a zajistit jejich růst.
Problém spočíval především ve struktuře trhu, kde téměř polovina z celkového objemu bezmála 700 miliard korun ležela v takzvaných transformovaných fondech. Tyto staré fondy s garancí nezáporného zhodnocení investovaly extrémně konzervativně, což v době vyšší inflace vedlo k nevyhnutelným reálným ztrátám pro jejich účastníky.
Reforma cílila na poplatky
Právě na tuto neuspokojivou situaci reagovala vládní důchodová reforma, která se zaměřila na jeden z klíčových problémů – poplatkovou strukturu. Do té doby si správci transformovaných fondů mohli ze zákona účtovat až 0,8 procenta ročně z objemu spravovaného majetku. U novějších, takzvaných účastnických fondů, se poplatky lišily podle strategie. Konzervativní fondy měly strop 0,4 procenta, zatímco vyvážené a dynamické fondy si mohly účtovat až jedno procento z majetku a navíc 15 procent z dosaženého zisku.
Reforma zavedla nový, jednotnější strop pro poplatky na úrovni 0,5 procenta. Cílem bylo zlevnit správu úspor a motivovat penzijní společnosti k dosahování vyšších výnosů. Nižší poplatek měl zvýšit tlak na efektivitu a přimět správce, aby peníze klientů zhodnocovali aktivněji, nikoli je pouze nechávali ležet v málo výnosných státních dluhopisech.
Nová pravidla měla ambiciózní cíl: posunout průměrný roční nominální výnos doplňkového penzijního spoření na 2,7 procenta. I takový výsledek by však v prostředí průměrné inflace znamenal jen velmi mírné reálné zhodnocení, které stále zaostává za průměrem vyspělých zemí. Státní zásah sice mířil správným směrem, ale sám o sobě nezaručuje, že se úspory na stáří začnou zhodnocovat zázračným tempem.
Skryté náklady a srovnání
Debata o poplatcích však neskončila u jednoduchého snížení stropu. Zástupci průmyslu argumentovali, že celkové náklady na správu fondů zahrnují i poplatky třetích stran, například za správu zahraničních fondů, do kterých ty české investují. Svaz průmyslu a dopravy ČR proto navrhoval zavedení celkového poplatkového stropu ve výši 1,5 procenta, který by pokryl veškeré náklady.
I zdánlivě nízké poplatky dokážou v dlouhodobém horizontu ukrojit z naspořené částky statisíce korun. Rozdíl mezi českým systémem a zahraničními modely je propastný. Například švédský státní defaultní fond, který patří k nejúspěšnějším na světě, si účtuje roční poplatek pouhých 0,05 procenta. To je desetinásobně méně, než kolik činí nový český strop, a ukazuje to na obrovský prostor pro další zefektivnění správy peněz budoucích důchodců.
Kde hledat lepší zhodnocení
Jak mohou střadatelé v současném systému dosáhnout lepších výsledků? Klíčem je aktivní přístup a ochota podstoupit přiměřené riziko. Podíl alternativních investic, jako jsou nemovitosti, private equity nebo infrastruktura, tvoří v portfoliích českých penzijních fondů zanedbatelné jedno procento. Přitom právě tyto investice nabízejí potenciál vyšších výnosů.
Zajímavou možností, kterou systém doplňkového penzijního spoření umožňuje, jsou například investice do bydlení. Ty mohou podle odhadů přinášet roční výnos mezi šesti až osmi procenty, což výrazně převyšuje výkonnost tradičních akciových a dluhopisových portfolií. Vyžaduje to však od penzijních společností větší odvahu a odbornost při hledání nových příležitostí. Celkový objem majetku spravovaného členy Asociace pro kapitálový trh ČR přitom v polovině letošního roku přesáhl 1,1 bilionu korun, potenciál pro diverzifikaci tedy existuje.
Zdroj:
OECD
Svaz průmyslu a dopravy ČR
Asociace pro kapitálový trh ČR (AKAT ČR)
