Článek
Rok vašeho narození funguje jako tichá loterie, která předem určuje, zda od státu za život více dostanete, nebo do společné kasy naopak více odvedete. Podle detailní analýzy Národní rozpočtové rady (NRR) vzniká mezi generacemi propast v řádu milionů korun. Zatímco starší ročníky končí v celkové bilanci v plusu, mladí a budoucí daňoví poplatníci směřují k výrazně zápornému skóre.
Kdo platí a kdo čerpá
Životní cyklus každého člověka ve vztahu k veřejným financím má tři základní fáze. V dětství a během studií jsme čistými příjemci, stát investuje do našeho vzdělání a zdraví. Poté nastává produktivní věk, kdy se stáváme čistými plátci. Podle propočtů NRR toto období trvalo v průměru od 22 do 61 let věku. V důchodu se opět stáváme čistými příjemci dávek a služeb.
Rok narození se stal klíčovým faktorem pro budoucí finanční stabilitu každého z nás.
Modelové propočty ukazují propastné rozdíly. Například člověk narozený v roce 2002 by měl za celý život od státu získat zhruba o 1,2 milionu korun více, než do systému odvede. Tyto výpočty byly provedeny v cenové hladině roku 2025 a při reálné úrokové míře jednoho procenta. Naopak pro generaci narozenou kolem roku 2045 vychází bilance hluboce záporná, a to přibližně minus 2,5 milionu korun.
Budoucnost systému a reformy
Důvodem této nerovnováhy je demografický vývoj a dlouhodobá neudržitelnost stávajícího nastavení. Ačkoliv prognózy NRR ukazují na dočasný přebytek důchodového účtu kolem roku 2032, a to až 0,65 % HDP, jde jen o klid před bouří. Kolem roku 2061 se má systém propadnout do schodku ve výši zhruba 1,5 % HDP ročně. Tento vývoj předpokládá základní scénář, kde je důchodový věk zastropován na 67 letech.
Data Národní rozpočtové rady nejsou jen akademickým cvičením, ale jasným varováním. Krátkodobý přebytek důchodového účtu ve třicátých letech může politiky ukolébat a odsunout potřebné, leč nepopulární změny na později. Čím déle se však bude s úpravami čekat, tím drastičtější zásahy budou nutné. Břemeno takové nečinnosti ponesou výhradně dnešní mladé a budoucí generace, pro které se dnešní model stává neférovou zátěží.
Odkládání řešení má svou cenu. Pokud by se s reformami pro stabilizaci veřejných financí začalo až v roce 2040, musely by se daně a odvody podle modelu skokově zvýšit o více než 4 procentní body HDP. Pro kontext, průměrný sólo starobní důchod na konci roku 2025 činil 21 094 korun. Analýza NRR jasně ukázala, že generačně specifické výdaje již v roce 2025 tvořily 43,2 % všech výdajů veřejných rozpočtů, zatímco příjmy jen 42,8 %.
Zdroj:
Národní rozpočtová rada
