Článek
Zůstalo po tom ticho, štiplavý pach spáleniště a obrovská, drtivá bolest. O jednoho milovaného psa jsme při tom požáru přišli – a tahle ztráta se nedá ničím omluvit ani nahradit, prostě to děsně bolí. Zbytek zvířat naštěstí žije, děti žijí! A já… já taky žiju. Symbolicky zrovna 27. října po magickém úplňku v Býku, kdy má člověk pocit, že na něj shora čumí celá galaxie a kouká na ty trosky, si říká: Skoro by si člověk řekl, že horší už to být nemůže.
Jenže to by v tom nesměli být lidé.
Díky za firmu, ve které pracuji. Díky za sousedy, díky za blízké – a že jich moc není. Díky za všechno, ze srdce, jak se věci daly do pohybu. 💔
Moje srdce je na tisíc kousků ze ztráty milovaného psa a spolek, ze kterého byl, by nás rád připravil o dalšího – abych ho taky nezabila!
Ano, jsem na kousky, ale stále stojím na nohou, stále dýchám. A dokud budu dýchat, budu tady pro ně, pro všechny, bez výjimky. Žádného se nehodlám vzdát a už vůbec si ho nenechám vzít pod vyhružkami a tlakem.
Jsou věci, které už nejdou vrátit zpět – kámen, který jsi hodil, slovo, kterým jsi ublížil, a chvíle, kdy se ukázalo, kdo při tobě v bídě opravdu stojí a kdo kolem sebe jen zběsile kope, když došly argumenty a empatie.
Každý konec je nový začátek.
Tohle byla opravdu velká facka, ale z těch střepů postavím zase domov. Materiální věci se dají nahradit, životy ne. A i přes naši obrovskou ztrátu funguju a zařizuju to, co musím. Nemůžu se na všechny ty němé tváře vykašlat, můžu, a hlavně musím jít dál!
Jeden sen se sice rozplynul jako dým z cigaret a iluze o některých lidech vzaly za své taky… ale sny se nám naštěstí zdají dál. Každý den nové. A dokud žijeme, nikdo nám je nesežehne. 🩷
