Článek
Franz Kafka by asi nikdy nebyl tak známý, kdyby nebylo setkání s Maxem Brodem. Max Brod měl přednášku a Franz Kafka s ním začal diskutovat a oponovat mu. A tak se stalo, že si ti dva potom ještě dlouho do večera povídali. Zjistili, že mají mnoho společného. Takový velký přelom dějin literatury nastal, právě když se Max a Franz potkali. A to 23. října 1902. Osudové setkání. Vzniklo mezi nimi opravdové přátelství. Řečnili, bavili se, chodili do klubu spisovatelů a básníků, pozorovali noční nebe plné hvězd, řešili spolu holky a mnoho dalšího. Díky Maxovi, který Franze podporoval a rád četl jeho zápisky z deníků a poslouchal nápady z knížek, které napsal, můžeme číst tak nádhernou a pestrou tvorbu.
Nejlépe se Kafkovi psalo v noci. Tolik času, ticho, žádný ruch, nejlepší doba pro napsání knížek. Jediný háček byl, že je nechtěl vydat. Co bylo na Franzovi zvláštní? To, že každé sousto jídla čtyřicetkrát rozžvýkal, dočetl se totiž někde, že je to zdravé. Lidé se nad tím docela podivovali a jeho tatínek to nesnášel. Ale Franz už byl takový a nezměnil svůj postoj k jídlu. Co se týče dívek, Franz jich poznal asi šest. Nejznámější byla Felice, s tou ho rodina chtěla zasnoubit a oženit. On se na to však necítil.
Kafka potřeboval často jezdit do sanatoria. Měl zánět hrtanové příklopky. Jezdil na pobyt na hory, v seriálu si představoval, že je hlavní hrdina K. zeměměřič, v povídce Zámek, a i jinak se převtěloval do své postavy. Ostatní jeho blízcí tam také hráli. Často mu nestačil dech a taky kašlal. Hodně odpočíval.
Podle mě nastal obrovský zlom, když narazil na půvabnou překladatelku Milenu. Troufám si tvrdit, že to byla láska jako trám. Franz jí psal hromadu dopisů. Milena byla ohromená a nadšená kouzlem jeho osobnosti. Říkala mu Frank. Moc se mu líbilo, když ho tak oslovovala. Jednou si šli sednou do místní hospůdky. Milena si dala pivo a její Frank vodu na doporučení lékaře. Vyprávěli si při procházkách o rodině, o dílech, která si navzájem četli. Zamilovali se do sebe. Franz rozuměl česky a mohl tak svoji milovanou Milenu opravit. V trávě si četli povídky, které napsali. Milena také navrhla, že si budou tykat. Dokázala mu spoustu věcí vysvětlit a uklidnit ho, když měl strach, a hlavně mu naslouchala. Nemusí spěchat, na všechno mají čas a společné roky. Tohle byla pravá láska.
Franz odjel na léčení, nastala válka a v sanatoriu musel delší dobu zůstat. Už neměl tolik sil, proto o něj pečovala Dora, pomáhala mu a měla ho moc ráda. Když už na tom byl hodně špatně, trávila u něj většinu času a on ji prosil, ať spálí všechnu tvorbu. Ona však tak neučinila. Jeho tvorba je stále ukrytá v archívech v Německu.
V poslední chvilce přijela Milena a držela Franka za ruku. Hladila ho po vlasech. Měl radost, že je tam s ním a napsal jí, ať si vezme jeho deníky na památku, už těžce mluvil. A potom už navždycky odešel do spisovatelského nebe.
