Článek
Tak si například představme, že hlavní hrdinka Sloane jde na rande, protože ji o to požádá její sestra. Není z toho moc nadšená, protože Romanem Bellisariem byla před třemi lety vyhozena z práce.
Jenomže Margaux chce být povýšená. K tomu jí je ještě špatně a na rande jít nemůže. Dá Sloane přesné pokyny o tom, jak se s ním má bavit. Být nudná. Chce totiž, aby Romana příliš neokouzlila.
Půjčí jí dokonce své oblečení a říká jí, ať moc neprojevuje zájem. Potom jí má za úkol všechno podrobně vylíčit. Rande proběhne podle sestřiných představ. Je nudné.
Jenomže Roman a Sloane mají skoro stejnou cestu domů. A Roman si všimne, že má klíčenku z galerie. Zařídí prohlídku obrazů v jeho galerii. Sloane je nadšená a uchvácená. Domlouvají si rande, postupně se do sebe zamilují. S tím ségra nepočítala.
Skutečná Margaux dostane květiny do práce a u toho lísteček, že to bylo super a že si to musí zopakovat. Margaux hned žádá Sloane o vysvětlení. Ta říká, že se do Romana zamilovala. Chystá se mu říct pravdu.
Mezitím chce Roman Margaux překvapit, jde za ní do práce, že ji vezme na oběd. Je velmi udiven dívkou, která sice vypadá jako jeho Margaux, ale není. Čekal, že k němu poběží a třeba ho obejme.
Od Margaux se dozví, že byl na rande se ségrou. To ona je blázen do umění. Kdyby jí vzal do galerie, neuspěl by. Sloane o tom celou dobu básnila. Margaux Romanovi pověděla, že ho Sloane miluje.
Sloane čeká, až Roman vyjde z galerie. Musí ho vidět. Se slzami v očích mu řekne, že ona to brala vážně. Její city k němu jsou skutečné a že je jí to moc líto. Roman je naštvaný, rozpolcený, zklamaný. Odejde.
Margaux dostane od Romana vynadáno, že ji takhle nastrčila do problému. Je až příliš hodná, nezaslouží si takové povrchní chování. Margaux dala výpověď z práce. Omluvila se dokonce i Sloane, že to od ní nebylo fér jako spousta dalších věcí.
Na jeho výstavě obrazů jde ke Sloane. Nejdříve spolu žertují a pak jí podá Roman lísteček. Zve ji na pokoj do hotelu.
„Mám, odpovím, ale je to jiný druh hladu.“ Hlad po ztrátě a nejistotě. Hlad po druhé šanci a odpuštění. Hlad jako zoufalá touha být s někým, o kom jsme si mysleli, že ho už nikdy v životě neuvidíte.
Přiblíží se ke mně, položí mi jednu ruku na bok a přitáhne si mě k sobě.
Druhou rukou mi zvedne bradu a nakloní mi tvář, až se naše rty ocitnou přímo naproti sobě.
Srdce mi hlasitě buší v uších a vtahuju do plic jeho kořeněnou vůni.
Jsem opilá očekáváním. Skloní ústa k mým a dá mi důrazným polibek naznačující, že už nikdy nikam neodejde.
„Vždycky jsi mi byla souzena, Sloane.“
Zašeptá a jeho rty se dotknou mých. Políbím ho. Obtočím mu ruce kolem krku a ze všech sil se ho držím.
„Jsi to ty“, řekne, „buď ty, nebo nikdo.“
Po pár letech jsou manželé, mají spolu chlapečka a Romanovy holčičky.
Tahle knížka se mi hodně líbila. Vřele doporučuju přečíst.
