Článek
Radka za ním přijede na přísahu. O opušťácích jezdí Pavel za Radkou. Ta potká ve škole novou spolužačku Samantu, která jí řekne, že když si nechá vytetovat motýlka na rameno, bude její pouto s Pavlem ještě silnější.
Všechno by bylo krásně růžové, kdyby Radce nevstoupil do cesty mladý, možná i hezký kluk Erik. Jeho maminka kamarádí s Radčinou. A chtějí svoje děti dát dohromady. Za každou cenu. Radka nejdříve odmítá, protože má přece svého milovaného Pavla.
Rodiče se stále schází a Radka s Erikem tráví čím dál více času společně. Bere ji ven a povídají si. Radčině kamarádce Káje se to nelíbí. Pavel je prima kluk a nevyrovná se mu žádný jiný. Nezaslouží si to. Radka nadále s Erikem podniká výlety. Jednou pozdě večer Erik Radku doveze domů, v autě se poprvé políbí. V tom nejnevhodnějším okamžiku. Pavel to viděl, protože právě přijel za svou láskou, která je pro něj vším. Mělo to být překvapení. Místo toho se hned rozešli.
Radka randí s Erikem. Ten ovšem není jako Pavel, touží po sexu, chce pobavení a taky udělat zkoušky, prý musí být na ně uvolněný, jak říká. Vezme tedy Radku na chatu. A jde rovnou na věc. Radce se to nelíbí, začne ho nesnášet, je jí protivný. A když jde za ním domů, najde ho s kolegyní Evou přímo v posteli. Maminky Radky a Erika se snaží Radce vysvětlit, že to tak nechtěl a snaží se ho omlouvat. Překvapivě táta se jí zastane. Radka se s Erikem okamžitě rozchází.
Je velmi zklamaná, smutná a naštvaná, že se nechala poblouznit bezcharakterním klukem. Když přijede na Vánoce brácha Tomáš s Petrou, zamilovaní jeden do druhého, Radka skoro brečí. Kája s Ondrou, Tomem a Petrou ji vytáhnou na Mši svatou do místního kostela.
Pavel se díval. Kolem notovali Slyšte, od slyšte pastuškové. Přešlápla jsem. Pavel natáhl ruku se zpěvníkem, abych podle něho mohla zpívat. Mrkla jsem na sloky. Tištěná písmenka zdvojatěla, zasklila se a já nepřečetla jediné. Kap. Na název z tučných písmenek Já bych rád k Betlému dopadla velká černá slza, obarvená řasenkou. Za ní druhá. Třetí. Pavel se zpěvníkem neuhnul. Slz přibývalo, měnily barvu z černé na šedou, až posléze zcela průhlednou. Nevím, co říkal farář, jak dlouho jsme tam stáli.
Pak byl konec, nastal frmol, hemžení, rozruch. Nejradši bych řvala nahlas. „Jdeme?“ otočil se na mě Tomáš, avšak při pohledu na nečekanou dvojici otevřel pusu dokořán. „Radka dojde“, řekla Karolína a tlačila Toma s Petrou ven. Ondra se na mě povzbudivě usmál. Kostel se vyprazdňoval, lidé se prodírali ke dveřím, vráželi do nás, až jsme zůstali sami dva. Já a on. My. Teprve poté jsem se mu odvážila podívat do očí. Byl vážný, napjatý a hezký. Nevím, jak mi kdy Erik mohl připadat hezký!!! Kdybych nebyla husa, mohli jsme teď… Všechno jsem zkazila. Všechno!!!
„Podej mi ruku, Radko“, řekl tiše. A já mu ji podala.
(úryvek z knížky Podej mi ruku, Radko)
