Článek
Dvaceti sedmiletá Amalia už tři roky pilně a tvrdě pracuje jako advokátka v kanceláři García & Pérez v Barceloně. V létě má jet se svým přítelem Mateem na dovolenou. Těší se a zároveň tak trošku tuší, že ji chce požádat o ruku. Amalia jezdí do práce a z práce na svém skútru. Doma má dvě kočky. Má je moc ráda. Matea vezme s sebou na pracovní večírek, kde se dozví úžasnou novinu.
Nastartovala svůj červený skútr Vespa, na němž ráno přijela do kanceláře a přes den na ni čekal zaparkovaný u mohutného kmene jednoho z platanů. Jeho přední reflektor rozzářil svým světlem ulici jako polední slunce. Nasadila si helmu přidala plyn a ostře vyrazila do rychlého hustého večerního provozu. Červená Vespa kličkovala mezi luxusními limuzínami manažerů vracejících se z práce. Míjela kabriolety rozesmátých lidí přijíždějících od moře i hlučné dodávky s kouřícími výfuky, nepřetržitě zásobují tržnice v centru Barcelony.
(úryvek z knížky Pusa z Albertiny)
Je povýšena a má vést tým zaměřený na německou klientelu. V srpnu ji proto pošlou na letní jazykový kurz do Vídně pořádaný vídeňskou univerzitou, aby se ještě více zlepšila němčině a zdokonalila se v ní. Amalia se vrací do studentských let a plánuje, co vše Vídni navštíví.
Zajímají ji habsburské památky a galerie umění. Jenže to by nesměla potkat studenta práv, Václava, jenž také přijel kurz němčiny do Vídně.
Sešli se jako skvělá parta, chodí do večerních barů. Pozvou svého učitele Oswalda na povídání do parku, jdou na výstavu obrazů do Albertiny. A tam právě vznikne nečekaná láska mezi Amalii a Václavem. Může za to nádherný obraz pusy? Václav řekne, že namalovaná pusa je přesně taková jakou má Amalia. Chvíli se na sebe jen tak dívají a pak mu Amalia dá obyčejnou pusu. Spontální reakce.
Schází se spolu čím dál více, zamilují se do sebe. Navštěvují spolu historické památky Vídně a je jim moc dobře. Teď už zbývá jenom to, jak to říci Mateovi Veronice (jejich životní partneři). Co myslíte? Zvládnou to nebo ne? Zatím jim volají, ať za nimi nejezdí, že tam mají super partu lidí a chtějí být s ní.
Když kurz skončí, Amalia Václava několikrát denně prozvání, znamená to, že na něj myslí. On také vzpomíná. Jediné, co jsem nepochopila, proč to neřeknou Mateovi a Veronice. Bylo by to fér. Amalia se chová k Mateovi jako dřív. Václav též. Veronice jsou akorát podezřelé častá prozvonění, ale nějak moc to neřeší.
Amalia telefonuje Václavovi, že přijede na Vánoce za ním na týden do Prahy. Oba jsou moc nadšení.
