Článek
Václav Hrabě byl v této době nejvýraznějším spisovatelem a poznáme to i z jeho veršů.
Novela, povídka, romaneto či cokoliv jiného - jak sám říká. Neztratila nic ze své jemné melancholie, jazzového rytmu a neobyčejně svěží živosti. Je rozdělena do čtyř kapitol. Noc, Dopoledne, Odpoledne a Večer.
Hlavní hrdina Jan, kamarádi mu říkají Honza, je jednoho sobotního večera na mejdanu až do nedělního rána. Hrají jim tam různé jazzové písničky např.:
,, ŘEKNI MI, ŽELVO, ŘEKNI,
KAM TAK POMALU JDEŠ… ?
A zazní i mnoho dalších jazzových písniček z podobného repertoáru.
Tony se ptá Honzy, kde má Marii a on, že neví. Honza se jde porozhlédnout po bytě. Stavil se v kuchyni, napil se vody, vzal si trochu kávových zrnek a podíval se z okna. Nakoukl do koupelny. Jeden z maturantů tam spal v promočené vestě. V menším pokoji nebyl nikdo. V ložnici svítilo nazelenalé světlo od luceren z ulic. Zapálil si cigaretu a vyšel na balkon. Na protějším uviděl Marii. Scénka jako z Romea a Julie, on k přišel a povídali si. Marie Honzovi neodolala a on jí také ne, a tak spolu měli velmi krátký noční románek. K ránu ji doprovodil domů a ona mu dala pusu. Řekla, že ví, že Honza může na zpěvačce nechat oči, pořád na ní myslí. I při nočním povyražení ji měl v myšlenkách. Marie se mu svěří, že se bojí, že si bude myslet, že je pitomá a potrhlá holka. Honza se jí moc líbí a chtěla být jen blízko u něho.
Honza si dal v restauraci polévku, jedna maminka, která tam byla s holčičkou, se na něj dívala pohrdavým a káravým pohledem. Pomyslel si, že musí asi vypadat opravdu špatně.
Maminka shodila loktem Honzovi polévku. Zachytil talíř. Paní zrozpačitěla. Poděkovala mu. Pak se ještě ohlédla. Koupil si cigarety a vyšel ven. Krásné nedělní ráno přímo stvořené na procházky. Přemýšlel, co se všechno včera událo a co prožil. Byl s jedním klukem v Biu a ten sebou přivedl Marii. Marie je pozvala na maturitní večírek, znají se s tanečních. Jejich divadýlko je prý u nich oblíbené. Byl mimo a málem ho přejel auto. Jedna paní poznamenala, že je smutný. Šel domů a tam se prospal, dokud jeho spolubydlící nepřišel. Karel musil pořádně bušit, protože Honza měl nahlas puštěné rádio. Chvilku si povídali a pak šli do hospody. Honza se zapovídal a na zkoušku zpěváků přišel pozdě. A to si chtěl promluvit s Alicí. Ve dveřích, kde se konala pěvecká zkouška, se srazil s mužem. Alice zpívala Blues cynické holky. Potom klavír utichl a Alice dozpívala. Za Honzou přišel Ivan, aby se ho zeptal na dojmy z představení. Adolfek mu oznámil, že Alice půjde k filmu. Pohádali se kvůli tomu. Hudba se znovu rozezněla, vystoupil trumpetista, bicí, tři recitátoři, piano v mollových akordech. Připomínající renesanci. Jan si popovídal si také s režisérem Richardem, zjistil, že zná Alicí podle vyprávění. Pak přišlo ještě několik chlapíků - František, Oskar, Petr Klečka…
Večer si konečně promluvil s Alicí, je mu smutno bez ní. Když není v noci Honzou, jde oknu a poslouchá, co se děje kolem něho. Někdy má sen, že za ním přišla. Procházeli se a bylo jim spolu tuze dobře a užívali si večerní romantiku. Doprovodil ji domů a dal jí pusu.
Honza se o přestávce představení líně protáhl a byl docela vyčerpaný. Zuzku pochválil za divadelní číslo. Řekla, že Alice odešla už na začátku jeho etudy pryč a už se nevrátí. Jan jel okamžitě za ní. Když dorazil, zjistil, že ho podvádí. Najednou mu bylo úzko. Zašel do hospody, dal si turka, venku pršelo. Zamířil k divadlu, tam už na něj čekali. Odehrál divadelní kousek. Zašli si do místní vinárny. Když vyšel ven, už nepršelo, Nějaký hoch se dožadoval cigaret. Řekl, že nemá a chlapec se do něho pustil. A přišli i další. Jan se statečně pral a pak se zřítil k zemi, naštěstí kolem jela policie, a tak kluci utekli. Honza si potřeboval něco zařídit s Holcem. Nejprve však šel do T- clubu. Dal si ostrý alkohol, snad aby ho všechno tolik nebolelo. Barmanka se podivovala. Řekl, že byl na maškarním. Podíval se na sebe do zrcadla. O něco později se milenec zeptal Alice, jestli to byl Honza. Přikývla mu. Je to skvělý kluk. Alice náhle řekla, že neví, proč tady s ním je . Stále na Honzu myslí a že právě teď chce být s ním.
Na Hradčanech odbila už půlnoc a vrzání tramvají připomínalo hudbu. Nebo jízlivý smích. Jan dorazil domů za Karlem, svěřil se mu, že nechá pantomimy. Bude hrát na trubku a jako dobří kamarádi si povídali. Honza šel do práce na ranní směnu a pískal si při tom. Sluníčko se na něj smálo už od samého rána.
Maturantům v noci pršelo štěstí.
Úryvek z Bluesu cynické holky:
,, BYLA TO HOREČKA A NEBO MÁMENÍ?
DNES V NOCI MĚSÍC USNUL
NA MÉM RAMENI.´
