Článek
Na kopci Radobýlu žije bosonožka Vohnice,
která nenosí červené ohnivé střevíce.
Její maminka stříbrná Háta,
ví, jak chutná a voní čerstvá máta.
Vohnice večerem i ránem
lítá za princem Kiliánem.
Moc se jí líbí tento kluk.
Má šípy a luk.
Přeje si dívku jemnou a něžnou.
Bude jeho krásnou princeznou.
Neposedný princ jede se svým kamarádem
Vavřincem vstříc k lesním lidem.
Tam konečně najde svou velkou lásku.
Vohničku, jeho milovanou krásku.
Vohničce se splnil nejtajnější sen.
Vídat se Kiliánkem každý den.
Stříbrná Háta Kiliána s Vavřincem
nechá pracovat. Sbírají bílé kamínky.
Víly tráví spoustu času tancem.
Čirá voda s lesními pramínky.
píše psaní do povětří,
tak, jak se patří.
Vohnička nesmí býti člověkem políbená,
jinak bude navždy ztracená.
Hátě řekne, že zákon spálí.
A Kiliánka dále balí.
Ani on si nemůže pomoci.
Oba dva hoří touhou a vášní.
Drží se za ruce do noci.
Léto, strom plný třešní.
Kilián musí s maminkou odjet.
Ta chce všemu velet.
Vohnice je smutná a truchlí.
Modrá očička jí slzí.
Vohnice: „Tohle mu nedaruju.“
„Srdcem a duší Kiliánka vroucně miluju.“
Křehký vztah visící na provázku.
Večer Kilián vyjíždí do lesa.
Vzácné poklady zavřené do truhly.
Vohnička brečí a na svou lásku myslí.
Vohnička se promění v Prezentinu,
aby si prověřila princovu lásku.
A Vohničku svou volá.
Jí radostí srdíčko plesá .
Radobýlský kopec vždy zdolá.
V den svatby tajemství prozradí.
Vohnička si šikovně poradí.
Řekne mu, že to byla zkouška.
Potichu šeptá slůvka do ouška.
Za život přece stojí jedna pusinka,
která je sladší nežli brusinka.
Strach, že se oba vypaří.
Obrovská láska se v nich vaří.
Nedokáží už bez sebe dále být.
Háta poprosí přírodu, aby mohli žít.
Kilián a Vohnice se políbí.
Věrnost a lásku slíbí.
