Článek
Lidé od nepaměti měli potřebu vědět, co se děje tam nahoře. Ve středověku stačilo, aby vyvolávač párkrát sdělil hlasitě davu na náměstí, že se budou zvyšovat daně, a bylo hotovo. Občas se proti tomu sice určitá skupinka lidí vzbouřila, jednou dokonce vyházeli radní -tehdy to ještě byli konšelé - z oken, ale velká vítězství se nekonala. Ta přišla, až když si lid, démos, začal vládnout, tedy kratos, sám.
Křiklouni už nemusí běhat na náměstí, stačí jim na to studia. Lid to ovšem má poněkud složitější. Slyší současně od jednoznačného „je nutné zvýšit daně“ přes váhavé „zvýšit možná, ale“ až po striktní „daně nezvyšovat, nikdy“. Každý si může vybrat, a to je v pořádku. K tomu, abychom se mohli správně rozhodnout, ovšem potřebujeme vědět o daném problému, co nejvíce. A tady osobně vidím problém, který je poměrně paradoxně dán tím, čemu se říká objektivita, neboli nestrannost médií.
Dříve byla především Česká televize často kritizována, že straní vládnímu hlasu. Nebudu diskutovat o tom, do jaké míry to byla či nebyla pravda. Každopádně televize se pochlapila a začala vyváženosti věnovat mimořádnou pozornost. Výsledkem čehož sedí ve studiu téměř každý, kdo má jakýkoliv názor. Obvyklým formátem je v poslední době tradiční česká trojka, tedy zástupci SPOLU, ANO a SPD. Po pravdě řečeno, ani to není ideální, protože za vítěznou parlamentní koalici pěti stran tam sedí jeden a za menši opozici dva diskutující. Jestli tedy umím počítat, početně menší opozice má dvakrát větší prostor než vládní seskupení. Ale budiž!
K tomu je třeba přičíst ještě další detaily, které z podobných debat dělají nekonečný mýdlový seriál s klesající sledovaností. Koho by přece bavilo se do nekonečna dívat na stejné tváře a poslouchat téměř stejné věty? Zatímco na straně SPOLU se to ještě občas střídá a dvouhlasý tandem ANO Schillerová - Havlíček byl výrazně posílen o zdatně nabrífovaného poslance Juchelku s nadějným korunním princem ANO Patrikem Nacherem v patách, za SPD hovoří téměř výhradně pan poslanec a místopředseda SPD Fiala. A tak se dozvídáme stále dokola, co se dělat má, a co se naopak dělat nemá. Co se ovšem nedozvíme prakticky nikdy, je, jak toho docílit. A když se moderátor odváží se na to zeptat? Přirozeně velice opatrně, aby nebyl obviněn z protěžování nějakého politického směru. Nedozví se většinou nic.
I když, abych nebyla nespravedlivá, nedávno přišel zástupce opozičního hnutí SPD s velice zajímavou vizí, jak elegantně a takříkajíc jedním vrzem vyřešit současně daňovou i důchodovou reformu. Bylo to až ďábelsky jednoduché. Že stále nevíte? Pak tedy vězte: V ČR se prostě musí jen výrazně zvýšit porodnost. Více dětí = více daňových poplatníků = dostatek financí na důchody! Bingo! Jak ale zařídit, aby se Češi začali svižněji rozmnožovat? Zvyšovat přídavky na děti? Zvýhodňovat mladé rodiny s dětmi? O to se ale přece snaží, minimálně verbálně, všechny strany a vlády od nepaměti. A výsledek? Tristní. Nebýt přistěhovalců, blížíme se jako národ pomalu k hranici vymírání. Jak to tedy chce udělat dotyčný pan poslanec? To se lid vezdejší opět nedozvěděl, mimochodem formát debat je na to zřejmě i příliš krátký. Jak jinak si vysvětlit, že jeho čas vždy neúprosně uteče dříve, než se něco podstatného dozvíme.
Přitom se nabízí tolik odvážných a novátorských řešení. Co třeba plošně zastavit předepisování léků proti početí, nebo zakázat interrupce jako v Polsku? Ilegálním by se mohl stát i prodej veškerých antikoncepčních pomůcek, že? Extrémnějším řešením by mohlo být schválení zákona, který zavede zákaz pohlavního styku za jiným účelem než je plození atd. Nevěstince bychom mohli přestavět na Veřejné domy asistované reprodukce, kde by mohl občas zaskočit i zmíněný pan poslanec… jejda nápadů by se našlo.
Ale nyní už zcela vážně, veřejnoprávní televize je poslední dobou tak brutálně vyvážená, že už se na ni skoro nedá dívat, a tak přibývají lidé (včetně mé maličkosti), kteří si z ní raději přepínají na jiné nekonečné seriály, u kterých se - alespoň občas - zasmějí.
Protože tohle již začíná být spíš k pláči.
