Článek
Je nějaký ten Bůh?
Na stránkách Seznam medium jsem se před časem dočetl o nesmyslném hledání neexistujícího Boha nebo něčeho duchovního i o vzniku vesmíru velkým třeskem. Dlouho jsem váhal, jestli na toto reagovat, protože tímto článkem na sebe nejspíš poštvu spoustu ateistů a dalších odborníků.
Vzhledem, k tomu, že Češi patří mezi největší ateisty, je toto celkem pochopitelné. Nakonec i spolek Sisyfos upozorňuje na absurdity spojené s esoterikou, nebo spíše s pseudoduchovnem. Ovšem v těchto případech se jedná spíš o podvodníky, pomatence a fanatiky, kteří z duchovních nauk vybrali nějakou část, pozměnili si ji k obrazu svému a využili ke svému prospěchu.
Do tohoto ranku spadá i spiritismus, holotropní dýchání, regrese v hypnóze apod. Jedná se o praktiky, které s duchovnem souvisí, ale kam se lidé při praktikování těchto metod dostanou, netuší.
Přesto duchovní svět existuje. Dá se i svým způsobem dokázat.
Víme, že podle zákona o zachování energie tato nezaniká. Takže co je myšlenka? Buď je to nic, potom neexistuje, nebo je to energie. Ta ovšem nezaniká. Kde potom ty naše myšlenky jsou? Není to ta zpochybňovaná duše? I Raymond Moody ve své knize Život po životě něco taky naznačil.
Mimo to existují dvě veličiny, které materialisti uznávají, ale nejsou schopni je pochopit. A to je nekonečno a absolutní nula. Nekonečno si nepředstavíme, protože nějak vnitřně cítíme, že všechno má svůj konec. Absolutní nula není černá tma, vakuum, je to nic. A nic nemá barvu (ani černou), protože je nic.
Další příklad je trochu z jiného ranku. Představme si, že ve starověku žili na Sinaji židé a další kmeny. Pokud se týká nějakých zákonů, tak zcela jasně všechno převyšoval zákon silnějšího. Kdo byl silnější, podrobil si slabšího, okradl, zabil, znásilnil. Nebylo na tom tehdy nic divného. Prostě lidé nic jiného neznali. Jak by bylo možné, že nějaký Mojžíš přijde s desaterem, které má lidi omezovat v tom, v čem omezováni být nechtějí. Proč? To se dá jen těžko vysvětlit jinak, než že tuto informaci dostal shůry, z nějakého duchovna.
A tady už jsme u Bible a jejich odpůrců. Bible je na první pohled, hlavně ve Starém zákoně, poněkud zmatená a uvádí spoustu jmen a dat a čísel, která nemají valného smyslu. Bible byla psána v podobenstvích. Nebylo možné v knize Genesis napsat, že svět vznikl v sedmi obdobích a každé trvalo dvě miliardy let, protože miliardu si v té době nedovedl nikdo představit, tak jako spoustu dalších věcí. Tak bylo napsáno, že svět vznikl za sedm dní. Emanuel Swedenborg - švédský vědec, vynálezce, teolog a mystik, autor mnoha latinských spisů, v 18. století ve svých knihách - Tajemství nebe a Nebe a peklo, vysvětluje pravý smysl uvádění té spousty jmen a čísel ve Starém zákoně. Mimo to napsal, že k rozkodóvání a tím i k pochopení těchto informací dojde až za několik set let, v tu správnou dobu. Další doplnění ve svých knihách sepsal v polovině 19. století významný mystik Jakob Lorber a jeho následovníci.
Potom je otázka vzniku tohoto hmotného vesmíru. Vznik vesmíru velkým třeskem. To znamená, že před cca 14 miliardami let se velmi horký a hustý vesmír, asi nějaká extrémně těžká kulička, v určitý okamžik začala rozpínat a tak vznikl časoprostor, který před tím asi nebyl. Kde se ovšem vzala a od kdy na svůj okamžik slávy čekala, to se neuvádí. A co bylo před velkým třeskem?? Není logičtější to, že nekonečná duchovní síla mimo náš třetí rozměr v určitý okamžik vytvořila ze svých tvůrčích myšlenek energii, která si vytvořila prostor a čas a začala se v tomto prostoru šířit a začala tvořit tento hmotný svět?
Mimo to se v tomto případě ani příliš nepopírá teorie velkého třesku.
Lidé budou ovšem tvrdit, že pokud by ten dobrotivý Bůh existoval, proč by dopustil takové hrůzy na své tvory? Války, nemoci… Že je v tom případě velice krutý. Ovšem lidé se zrozují do tohoto světa, aby prošli určitým vývojem a taky zkouškami. A především Bůh jim dal svobodnou volbu. Sice dal zákony (Desatero), ale člověk ho může dodržovat a nemusí. Pokud by zasahoval do lidských životů pokaždé, kdy dojde k nějaké nepravosti, kterou člověk ze své svobodné vůle udělá, tak by tuto svobodu rozhodování člověku vzal a udělal by z něj pouze loutku, která je řízena někým shora, bez možnosti vlastní volby. A ona i poměrně krutá období v dějinách lidstva měla vždy nějaký smysl a důvod. Jenom nám se zdá, že ne, protože do tak složité a sofistikované věci, jako je Boží tvorba, nemáme šanci úplně proniknout.
Víra je o tom, že se má člověk chovat slušně vůči ostatním lidem i vůči přírodě. To, že to lidé konkrétně v křesťanství ve středověku zdeformovali ke svému materiálnímu a mocenskému užitku byla jejich svobodná volba a mělo to svůj význam. V dnešním křesťanství se za to stydí. Bůh dokonce i toleroval určité nepřesnosti při přepisování Bible, protože to zásadní tam zůstalo. Islám vznikl o šest set let později po křesťanství, ale prakticky vychází ze Starého zákona. Takže tu původní verzi Koránu, která nebyla militantní, mají zatím zdeformovanou. Ale časem se to dostane zpět k původnímu účelu.
Mimo jiné, všechna náboženství mají na této Zemi svůj smysl. Od přírodních náboženství přes hinduismus, buddhismus až ke křesťanství. Na svět se rodí duše mladé, které se narodí do přírodních náboženství, i starší, které se rodí do křesťanství, což je reinkarnace. Tu sice křesťanství neuznává a ani v Bibli o ní mimo jednu výjimku (Jan Křtitel byl v minulém životě podle Bible prorok Eliáš) není zmínka, ale to má svůj smysl. Kdyby člověk věděl, že má ještě další šanci v příštím životě, tak by si asi řekl, že v tomto životě si užije, co čert káže a ten svůj úkol splní až v tom dalším.
Neuznání reinkarnace křesťanstvím je trochu paradox, protože Bůh je absolutně spravedlivý. Tak jak by mohl dopustit to, že někdo se narodí jen s jednou šancí do zbožné rodiny a celý život prožije v pohodě a lásce a někdo se narodí do rodiny zlodějů a vrahů a celý život nedělá nic jiného, než zlo a tím pádem nemá šanci na „nebe“. Někteří křesťanští církevní duchovní to zcela alibisticky vysvětlují tak, že cesty Boží jsou nevyzpytatelné, což je asi to, že „my nevíme, proč to tak je, ale víme, že reinkarnace neexistuje“.
Já jsem křesťan a asi katolík, což nehraje žádnou roli. Ale spoustě lidí dělá problém Vatikán. Ano, je to moloch, který hlásá vodu (Ježíšovu pokoru, skromnost chudobu) a sám pije víno (nabubřelé bohatství tohoto podivného státečku). Ale pro nás je to matka, i když nemocná svou samolibostí. Pokud vám matka onemocní, nepošlete ji do háje, ale věříte, že se s pomocí lékařů a vás vyléčí. To samé čeká křesťanské církve a především tu katolickou. Čeká ji dlouhá léčba, než začne dělat správně to, proč tu kdysi vznikla. Kdyby tady totiž žádné církve nebyly, tak ateistický pohled na svět, tzn. „Když tě nikdo nevidí, můžeš udělat, co chceš, nikdy se to nikdo nedoví, nikdo tě za to nikdy nepotrestá“, by zavedl svět do zhouby. Různí Putinové, Kim Čong Unové, Sajjid Alí Chameneíové, Lukašenkové, Si Ťin-pchingové a podobní by si začali dělat absolutně vše, co je napadne. Dnes taky působí nehumánně a destruktivně, ale ještě je pořád něco drží zkrátka.
Přesto, že jsme národ ateistů, podle průzkumů se odhaduje, že téměř 60 % obyvatel věří, že něco vyššího existuje, co je nad námi a tento svět řídí. Člověk se zásadně liší od zvířat už jenom tím, že od pradávna tušil anebo věřil, že něco nad ním je. Neuměl sice duchovno popsat, ale cítil ho. Má v sobě něco, co zvířata nemají, a to je svědomí. Kde k němu přišel? To, že toto svědomí někteří lidé potlačují tak, až ho prakticky neslyší, v tom nehraje roli. To je jejich svobodná volba.
Pokud někdo tvrdí, že žádné duchovno a Tvůrce tohoto stvoření neexistuje, nebo že to všechno udělal pan „Příroda“, tak mně připadá jako ten mravenec, co uprostřed velké louky vylezl na nejvyšší stvol, rozhlédl se a oznámil svým kolegům dole na zemi, že zjistil, že celý svět není nic jiného, než jedna velká louka a nic jiného neexistuje, protože on to viděl na vlastní oči.
