Ženy v Česku berou o pětinu méně. Co to číslo říká a co zamlčuje?

Představte si dvě sestry. Obě mají maturitu, obě jsou chytré a pracovité. Jedna šla na zdravotnickou školu, druhá na průmyslovku a pak do IT. Po dvaceti letech bere ta druhá skoro dvakrát tolik. Nikdo ji přitom nediskriminoval. A přesto právě takové příběhy tvoří velkou část jednoho nepříjemného čísla.

To číslo zní: 18,5 %. O tolik méně za hodinu práce v průměru vydělají ženy v Česku oproti mužům. Průměr Evropské unie je 11,1 %. Hůř je na tom podle posledních dat Eurostatu za rok 2024 už jen Estonsko s 18,8 %. Na opačném konci je Lucembursko, kde ženy v průměru berou dokonce nepatrně víc než muži.

Jako účetní vidím mzdové listy firem každý měsíc. A řeknu vám rovnou: ten rozdíl je skutečný. Jen se v něm skrývá něco jiného, než si většina lidí myslí.

Oněch 18,5 % je takzvaný neupravený rozdíl. Statistici vezmou průměrnou hrubou hodinovou mzdu všech mužů a všech žen a porovnají je. Neberou ohled na to, kdo dělá jakou práci, jak dlouho, s jakým vzděláním a v jakém oboru.

Neznamená to tedy, že vaše kolegyně na stejné pozici bere o pětinu méně než vy. Někdy ano, často ne. Je to teploměr celé ekonomiky. Ukáže horečku, ale neřekne vám, co ji způsobilo.

Zajímavé je, kde je rozdíl největší. Podle statistik vrcholí ve věku 35 až 44 let, kdy přesahuje 21 %. To není náhoda. To je věk, kdy se ženy vracejí z rodičovské a jejich vrstevníci mezitím povýšili.

Obory. Ženy výrazně převažují ve zdravotnictví, školství, sociálních službách a administrativě. Muži v IT, strojírenství a stavebnictví. Ty první obory jsou pro společnost nepostradatelné, ale platí se v nich hůř. Zdravotní sestra prostě nevydělá jako programátor. Tenhle rozdíl mezi obory se pak celý promítne do statistiky.

Děti. Tady je podle mě jádro věci. Česká rodičovská patří k nejdelším v Evropě a čerpají ji skoro výhradně ženy. Když se po třech letech vrátí do práce, často nastoupí na nižší mzdu. Chybí jí roky praxe a povýšení, která by jinak dostala. A k tomu často bere zkrácený úvazek nebo méně náročnou pozici, aby stíhala vyzvedávat děti ze školky.

Vyjednávání. Studie opakovaně ukazují, že ženy o přidání žádají méně často. Z praxe vám můžu potvrdit jedno: firma, která nemusí, sama od sebe přidává málokdy. Kdo se neozve, zůstává na svém.

Volba jistoty. Hodně žen volí stabilnější místo s rozumnou pracovní dobou, i když je hůř placené. Muži častěji berou přesčasy, rizikovější role a stresu se tolik nebrání. Ani jedno není špatně. Jen to má svou cenu a ta je vidět na výplatní pásce.

Nic z toho přitom nevylučuje, že existuje i čistá diskriminace. Existuje. Ale tvoří menší kus koláče, než by řada titulků napověděla.

Tady už nejde o statistiku, ale o peníze na účtu. Když jeden z partnerů vydělává výrazně méně, má rodina menší kupní sílu. Hůř se spoří, hůř se splácí hypotéka. A inflace takovou domácnost bolí víc, než napovídají průměry.

Dobře to ukáže rozpad vztahu. Dokud jsou dva, příjmy se sčítají. Když se rozejdou, žena často zůstane s nižší mzdou, dětmi a mezerou v kariéře. Přesně tehdy se ta procenta promění v konkrétní starosti.

U důchodů je to pro změnu lepší, než byste čekali. Rozdíl v penzích je v Česku jen asi 9,6 %, což je jedno z nejnižších čísel v EU. Náš důchodový systém nízké příjmy částečně dorovnává a doba péče o dítě se započítává. Na vlastní úspory a investice ale stát nesáhne. Tam nižší příjem chybí naplno.

Evropská unie se rozhodla řešit věc zákonem. Směrnice o transparentnosti odměňování měla platit už od června 2026, Česko ale termín nestihlo. Vláda českou novelu schválila na začátku září a teď ji čeká Sněmovna. Pokud projde, většina pravidel má platit od 1. ledna 2027.

Co se má změnit:

Z pohledu zaměstnankyně je to dobrá zpráva. Při vyjednávání už nebude střílet naslepo. Z pohledu firem, se kterými pracuji, je to další papírování. A taky riziko. Vytržená čísla mohou vypadat jako diskriminace i tam, kde jde jen o jiné pozice nebo jinou praxi. Podle mě by se zákon měl soustředit na skutečné nespravedlnosti, ne na rozdíly, které vznikly odlišnými životními volbami.

Když jste zaměstnankyně, zjistěte si, kolik se ve vašem oboru a regionu bere. Pokud novela projde, bude vám s tím brzy pomáhat i zákon. A o přidání si řekněte. Nejhorší, co se může stát, je „zatím ne“.

Když jste zaměstnavatel, projděte si mzdy už teď, než to po vás bude chtít zákon. Nevysvětlitelné rozdíly je lepší najít sami. Flexibilní úvazky nebo příspěvek na hlídání vám mimochodem pomůžou udržet schopné lidi, kteří by jinak odešli.

A když jste rodiče, bavte se doma o tom, kdo zůstane s dětmi a na jak dlouho. Je to rozhodnutí, které rodinu bude stát peníze ještě dlouho potom.

Rozdíl v platech mužů a žen v Česku existuje. Není to ale jeden padouch, kterého stačí porazit zákonem. Je to součet oboru, dětí, odvahy říct si o peníze a toho, jak si doma dělíme práci. Z pohledu účetního je nejrozumnější jednoduché pravidlo: plat má odpovídat práci, zkušenostem a odpovědnosti. Ne pohlaví.