Článek
Václav Havel tehdy, s vírou v novou architekturu světa, mluvil o rozpuštění obou vojenských bloků – Varšavské smlouvy i NATO. Nebyl to pacifistický blud, ale vizionářské hledání „třetí cesty“ pro sociálně spravedlivou republiku, která by nebyla ani skanzenem totality, ani dravčí rezervací divokého kapitalismu. Havel věděl, že bez nové ústavy, jejíž první náčrtky vznikaly již v reformním kvasu roku 1968, bezmocní opět prohrají. Měl pravdu. Prohráli jsme.
Zatímco se dnešní „strážci odkazu“ v čele s Petrem Pithartem či Tomášem Sedláčkem zabydleli v útulných archivech a točí intelektuálním krasohledem Havlových citátů, realita za okny jejich pracoven se proměnila v jatka. Ukrajina, Gaza, doutnající Írán – to nejsou jen lokální konflikty, to jsou hory mrtvol navršené na hrobě havlovského idealismu. Tito vykladači nepochopili, že svoboda bez institucionální odpovědnosti je jen krátkou pauzou mezi dvěma fázemi útlaku.
Dnes jsme svědky trojitého ponížení člověka: centrálními bankéři, kteří skrze dluh luxují naši budoucnost; partajními oligarchy, kteří z demokracie udělali akciovou společnost; a datovými koncerny, které nás transformovaly v digitální dobytek. Intelektuálové prodali své mozky lichvářům za „žabí kůže“ a raději bádají o estetice rock’n’rollu, než aby převzali odpovědnost za planetu.
Mezitím nás věda, reprezentovaná harvardským profesorem Avim Loebem, usvědčuje z fatální arogance. Pokud je interstelárních objektů v našem okolí tisíckrát více, než jsme si připouštěli [1], pak naše lpění na národních hranicích nepůsobí jen zastarale, ale sebevražedně. Od srpna 1945, kdy výbuchy nad Hirošimou a Nagasaki odtajnily naši technologickou přítomnost vesmíru, jsme v hledáčku. Nezáleží na tom, zda žijeme v „Temném lese“ [2] vzájemné likvidace civilizací, nebo v „Bratrstvu velkého okruhu“. Naši odpovědnost za zkázu mučené Země z nás nikdo nesejme.
Na rozdíl od strojů máme duši, vědomí a svědomí. Moje slova nejsou teorií; jsou závazkem plynoucím z osobních prohlídek Hradu s Václavem Havlem, Václavem Klausem i Milošem Zemanem. Jsou stvrzena osobním vánočním požehnáním od Radovana Maxy z Kanceláře prezidenta republiky i z arcibiskupského paláce Jaroslava Duky. Tento „duch Hradčan“ mě zavazuje k činu, nikoliv k tichu.
Našli jsme Havlovy zapomenuté ústavní náčrtky a s pomocí etické AI – nástroje, který Václav neměl a který nelze uplatit – jsme je dopracovali v projekt demarchie. Východiskem není nihilismus, ale globální občanská shromáždění, která jako jediná mají legitimitu ustavit Úřad vrchního velitele planetární obrany. Hyperrychlý objekt zpoza Měsíce nepočká, až dinosauři v partajních sekretariátech dořeší své úrokové sazby.
Buď převezmeme odpovědnost jako planetární společenství skrze iniciativu „Ve stopách Václava Havla“, nebo se staneme jen další vrstvou prachu v geologickém záznamu země. Podpis pod [peticí za demarchii] [3] je prvním krokem k moci bezmocných 2.0. Je čas bránit život.
TOP předseda
Vědecké a literární poznámky:
[1] Loeb, A. (2021): Extraterrestrial: The First Sign of Intelligent Life Beyond Earth. Loebovy výpočty na základě objektu 'Oumuamua naznačují, že hustota mezihvězdných objektů (přirozených i umělých) je řádově vyšší, než předpokládaly klasické modely.
[2] Cchin-mu, L. (2008): Temný les. Teorie kosmické sociologie postulující, že každá civilizace je potenciální hrozbou a její odhalení (např. radioemisemi či atomovými výbuchy) vede k preventivnímu úderu vyspělejších entit.
[3] Iniciativa Demarchie: Občanský projekt vycházející z Havlových ústavních úvah (1968), využívající etickou AI k moderování náhodně vybraných občanských panelů jako protiváhy oligarchické moci. (Odkaz na petici: change.org/p/demarchie-nebo-dinosauří-smrt).
Moderování v kontextu demarchie a „Moci bezmocných 2.0“ není jen technickou funkcí, ale klíčovým nástrojem pro obnovu důvěry v občanský dialog. Využití etické AI v občanských panelech (Citizens' Assemblies) se dnes stává realitou, která přímo navazuje na Havlovy vize o participativní demokracii.
ecnl.org
ecnl.org
Zde jsou konkrétní detaily, jak může etická AI moderovat planetární i lokální shromáždění:
1. Radikální neutralita a inkluzivita
Odstranění hierarchií: AI moderátor nezná sociální status účastníků. Na rozdíl od lidského moderátora nepodléhá kouzlu charismatických řečníků ani tlaku mocných.
Dávání hlasu mlčícím: Algoritmus aktivně sleduje dynamiku diskuse a nabízí prostor těm, kteří jsou méně průbojní, čímž naplňuje podstatu moci bezmocných.
eHUB.cz
eHUB.cz
2. Agregace shody (Consensus Building)
Hledání společného jmenovatele: AI dokáže v reálném čase analyzovat stovky příspěvků a identifikovat body, na kterých se shodnou i názoroví odpůrci.
Generování syntéz: Namísto nekonečných hádek systém navrhuje formulace, které integrují legitimní zájmy všech stran, což je klíčové pro vznik nové ústavy nebo planetární obrany.
Journal of Deliberative Democracy
Journal of Deliberative Democracy
3. Transparentnost a „Otevřená skříňka“
Konec manipulace: Aby se předešlo podezření z „oligarchického kódu“, musí být algoritmus open-source a podléhat neustálému auditu samotných občanů.
Vysvětlitelnost (Explainability): AI musí být schopna zdůvodnit, proč upřednostnila určitý argument nebo proč zablokovala jiný (např. z důvodu nenávistných projevů).
Shaping Europe’s digital future
Shaping Europe’s digital future
+1
4. Boj proti dezinformacím v reálném čase
Ověřování faktů (Fact-checking): Během diskuse může AI okamžitě upozornit na faktické chyby, čímž chrání občanský panel před manipulací datovými koncerny nebo partajními oligarchy.
Detekce botů: Systém zajišťuje, že v digitálním prostoru shromáždění komunikují skuteční lidé s duší, nikoliv trollové.
BusinessInfo.cz
BusinessInfo.cz
+1
Projekt CZDEMOS4AI
V českém prostředí se těmito tématy aktuálně zabývají projekty jako CZDEMOS4AI na Univerzitě Karlově, které zkoumají využití AI avatarů pro posílení demokratických procesů v malých společnostech.
