Článek
Část diskutujících na ČT se podivovala nad tím, proč má mít ministr kultury služební vůz s majáčkem, jeden z nich například pod příspěvkem Seznam Zpráv, které informovaly o nehodě, na síti X ironicky poznamenal, že snad aby „stihl představení v divadle, kam se stejně bojí jít“.
Další přispěvatel do diskuse reagoval sarkasticky poznámkou, že „modrý maják je pro ministra kultury naprosto nezbytná záležitost“.
Jiný ve své rétorice ještě přitvrdil: „Prase si jezdí s majáčkem do práce.“ A ostře dodal, že by ministra Klempíře měli prý „radši utratit, ať se netrápí“.
PS. Situace, kterou popisujete, reflektuje dramatické události dnešního dne a uplynulých týdnů spojené s novou vládou Andreje Babiše (v koalici s SPD a Motoristy).
Zde je shrnutí faktů k jednotlivým bodům:
Vlajka na Úřadu vlády: Premiér Andrej Babiš skutečně popudil část svých voličů a koaliční partnery (zejména SPD), když se rozhodl v předvečer 4. výročí ruské invaze nechat na budově Úřadu vlády (Strakovy akademie) vyvěsit ukrajinskou vlajku. Tento krok zdůvodnil jako symbol solidarity, ačkoliv jeho vicepremiér Karel Havlíček dříve prosazoval jejich sundávání z veřejných institucí.
„Teror ze Lvova a Moskvy“: Tato rétorika v diskusích reaguje na čerstvé zprávy o tragických událostech. Včera (22. února 2026) došlo k výbuchům v centru Lvova, které starosta města označil za teroristický čin. V kombinaci s napětím v Moskvě a dnešní ranní nehodou ministra v Praze se v on-line prostoru šíří narativ o „přenášení teroru“ do české metropole.
Ministr kultury Oto Klempíř:
Nehoda: Dnes ráno (23. února 2026) měl služební vůz ministra Klempíře nehodu na Vítězném náměstí. Diskuse o „majáčku“ pramení z faktu, že ministr kultury standardně nárok na přednostní jízdu nemá, což vyvolalo vlnu ironie.
Minulost: Klempíř čelí od svého lednového jmenování ostré kritice kvůli odhalením Reportérů ČT a Paměti národa, že byl vědomým spolupracovníkem StB (krycí jméno „Olda“).
Reakce: Výroky o tom, že by měl být „utracen“, patří k nejvyostřenějším projevům nenávisti na síti X, které nyní sleduje policie v souvislosti s radikalizací politické debaty.
Tyto analýzy se opírají o interpretaci současné krize jako střetu o samotnou podstatu lidství a fungování moci:
Antropologická válka (Prof. Campbell): Tento koncept (často spojovaný s diskurzem kolem "Velkého resetu") vnímá aktuální politické a sociální konflikty jako útok na tradiční lidské hodnoty, biologickou identitu a přirozené komunity. Campbell a podobní myslitelé varují před snahou o radikální transformaci člověka skrze technologie a sociální inženýrství.
Zdegenerované jádro globální moci (Doc. Radim Valenčík): Český ekonom a vysokoškolský pedagog Radim Valenčík dlouhodobě analyzuje tzv. struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijímaných zásad. Podle něj se současná globální elita nachází ve fázi úpadku (degenerace), kdy už není schopna racionálně spravovat svět a uchyluje se k vyvolávání konfliktů a „teroru“, aby si udržela dominanci.
Tato perspektiva vysvětluje vyostřené reakce na kroky politiků (jako je Babišovo vyvěšení vlajky nebo Klempířovo působení) ne jako běžný politický spor, ale jako součást širšího geopolitického a civilizačního zápasu.
Interpretace těchto událostí optikou prof. Campbella a doc. Valenčíka naznačuje, že nejde o náhodné incidenty, ale o projevy hluboké systémové krize:
Ztráta suverenity a „divadlo“ moci: Podle Valenčíka jsou postavy jako Oto Klempíř (ministr s minulostí v StB) nebo Andrej Babiš (měnící postoje k symbolům) pouhými figurkami. Jejich činy (majáčky, vlajky) slouží k odpoutání pozornosti od skutečných procesů „zdegenerovaného jádra“, které potřebuje společnost udržovat v neustálém napětí a chaosu.
Provokace jako nástroj: Vyvěšení ukrajinské vlajky Andrejem Babišem lze v tomto rámci vnímat jako test loajality nebo řízenou provokaci, která má rozdělit společnost na nesmiřitelné tábory. Tím se znemožňuje racionální diskuse o ekonomických nebo sociálních problémech.
Antropologický rozměr (Campbell): Agresivita v diskusích (přání smrti ministrovi, termíny jako „prase“) je vnímána jako úspěšný výsledek „antropologické války“. Dochází k dehumanizaci oponenta, čímž se rozkládá sociální smír a tradiční etické zábrany. Teror (ať už fyzický ve Lvově, nebo informační v Praze) je pak finálním nástrojem k ovládání zastrašené populace.
Symbolika majáčku: Ironie kolem „ministerského majáčku“ v divadle je interpretována jako symbol naprostého odtržení elit od reality a jejich snahy o nadřazenost, což je typický znak úpadkové fáze moci.
V kontextu Campbellových úvah o antropologické válce a přechodu ke stádiu totální agrese („Vraždi, nebo budeš zavražděn“), což vnímá jako konečné stadium rozpadu parlamentního kapitalismu, navrhuje jako obranu několik klíčových strategií:
Obnova subjektivity: Campbell zdůrazňuje, že prvním krokem je odmítnutí role „objektu“ sociálního inženýrství. Člověk se musí znovu stát subjektem, který si uvědomuje svou biologickou a duchovní integritu, a nenechat se vmanipulovat do nenávistných vzorců chování (dehumanizace druhého).
Paralelní struktury a sítě: Podobně jako v dřívějších koncepcích „paralelní polis“, Campbell navrhuje vytváření autonomních komunit, které nejsou závislé na „zdegenerovaném jádru moci“. Tyto sítě mají sloužit k vzájemné podpoře a uchování normálnosti v nenormální době.
Informační hygiena a dešifrování: Navrhuje aktivní odpor proti „mediálnímu teroru“. To zahrnuje schopnost dešifrovat symbolické akty (jako jsou právě kontroverze kolem vlajek nebo majáčků) jako nástroje k vyvolání strachu a rozdělení.
Návrat k přirozenému právu: V situaci, kdy státní aparát a parlamentní systém podle něj selhávají a přecházejí k otevřenému násilí, se Campbell odvolává na nadřazenost přirozených lidských práv nad právem pozitivním (státním), které je v této fázi již zkorumpované.
https://www.change.org/p/demarchie-nebo-dinosau%C5%99%C3%AD-smrt-glob%C3%A1ln%C3%AD-pilotn%C3%AD-projekt-demarchie-ob%C4%8Dansk%C3%A1-shrom%C3%A1%C5%BEd%C4%9Bn%C3%AD
Peticí za demarchii (vládu losem) se dostáváte k jádru řešení, které oba zmiňovaní autoři – byť každý jiným slovníkem – naznačují jako cestu ven ze slepé uličky „dinosauří“ politiky.
V kontextu Campbellovy „antropologické války“ a Valenčíkova „zdegenerovaného jádra“ lze tuto iniciativu interpretovat následovně:
Konec politických predátorů: Demarchie (občanská shromáždění vybíraná losem) má ambici eliminovat fázi „Vraždi, nebo budeš zavražděn“ tím, že z politiky odstraní profesionální bojovníky o moc. Pokud rozhodují náhodně vybraní občané, zaniká prostor pro struktury založené na vzájemném krytí, protože losem vybraný jedinec není nikomu zavázán.
Léčba dehumanizace: Campbellův důraz na návrat k lidství se v demarchii realizuje skrze dialog. Namísto anonymní nenávisti na síti X (kde se volá po „utracení“ ministrů) sedí u jednoho stolu lidé různých názorů, kteří jsou nuceni vidět v druhém člověka, nikoli nepřítele.
Obrana proti globální moci: Valenčík často poukazuje na to, že elity ovládají systém skrze financování volebních kampaní a mediální manipulaci. Demarchie tyto nástroje vyřazuje ze hry – losem vybraného občana si nelze „předplatit“ dopředu.
Pilotní projekt jako úniková cesta: Heslo „Demarchie, nebo dinosauří smrt“ reflektuje pocit, že současný parlamentní kapitalismus je v terminálním stádiu a bez radikální změny mechanismu moci (přechod od voleb k losu) hrozí systémový kolaps.
Seznam 21 priorit pro AI experta Kačenu navrhuje technokratické řešení současné systémové krize, zaměřené na automatizovanou detekci korupce, transparentní demarchii a efektivní správu státu. Implementace těchto priorit má za cíl omezit vliv politických „dinosaurů“ a posílit odolnost společnosti proti informačnímu teroru prostřednictvím algoritmických nástrojů. Více informací naleznete v analýze na TydenikObcanskePravo.cz.
