Článek
Opět naše světlá budoucnost zalitá sluncem s rostoucí prosperitou nám taje před očima, jako na jaře loňský sníh. Odchází do nenávratna.
Proč?
Ztrácíme svoji hospodářskou sílu, její tempo. Již jednou jsem položil otázku proč a jsem nucen ji zopakovat. Ztrácíme něco, co jsme měli, proč tedy spějeme nyní ke dnu?
Rozvíjet můžeme jen to, co máme. Nelze budovat cokoliv, čeho jsme se zbavili převedením do zahraničí. Ano, hovořím o jakékoliv výrobě, kterou jsme přesunuli v důsledku výhodnosti jinam. Z ekonomického pohledu je správné vyrábět tam, kde docílíme nejlepších výsledků, pak se ale rozvoj buduje v místě nové výroby. U nás k tomu došlo. Zahraničí se svojí výrobou roste, zatím to naše se zcela zastavuje.
Tak co, ještě si myslíte, že převedení výroby kvůli vyšší prosperitě je opravdu perspektivní? Můžeme si nyní na příkladu ukázat, jak vše opravdu probíhá. Když jsme svého času vstupovali do EU, byl jsem proti kvůli špatně vyjednaným podmínkám v zemědělství. Na internetu si můžete lehce zjistit dramatické snížení hovězího v naší zemi. Porovnejte si sami co zde bylo dříve a co platí nyní. Ztratili jsme soběstačnost. Pokud bychom chtěli stavy opět navýšit, pak se obávám, že to tak jednoduše nepůjde. Nejsou stáje, nejsou odborníci do nich. Čím delší prodleva v této „výrobě“, tím je i složitější její návrat. Jen příprava kvalitních pracovníků je prací na léta.
Uvedl jsem příklad ze zemědělství, ale podívejte se na nějakou zrušenou, převedenou průmyslovou výrobu jinam. Zde plně platí to, co jsem uváděl. Návrat výroby je zkrátka obtížná záležitost.
Nyní někteří politici slibují přiblížení německým platům. Vidí ty překážky, pro které to nejde? Stali jsme se montovnou Německa. Neprodáváme finální výrobky. Z čeho tedy zaplatíme ty vyšší platy? Finální výroby jsme se zbavili a nyní čekáme na zázrak. Dokud sami nebudeme prodávat finální výrobky, na vysoké platy můžeme zapomenout.
Opakuji znovu. Potřebujeme finální výrobu. Pro ni vyškolené pracovníky.
Máme takové školství?
Co si mám myslet o soukromých vysokých školách, když v ČR není jediná s technickým zaměřením. Jaký je jejich přínos pro rozvíjení naší výroby?
Vyvážíme dříví, namísto abychom je zcela a beze zbytku zpracovávali tady. Místo toho musíme na výrobu nakupovat suroviny jiné.
Pokud nezačnou takhle fungovat soukromníci, měl by je zastoupit stát. I středověk znal pojem obecní majetek. Dnešek se v minulosti může učit. Jsou období, kdy i stát musí zasáhnout, když je to potřeba. Je totiž zcela jasné, že převody výroby jinam za dosažením vyššího zisku ve svém výsledku nám nakonec škodí.
Dalším negativním výsledkem je ztráta soběstačnosti s doplněním „strategické“.
Jak dopadneme si můžeme odvodit od faktu, který nás potkal za koronaviru, kdy jen obyčejné roušky nakoupil ten, kdo je přeplatil. Kde byla solidarita?
Ta zmizela, jako pára nad hrncem a zmizí při každém vážném problému. Zamyslel se někdo nad tím, aby problém přestal být zatěžující záležitostí?
Číně, a ne jen jí, jsme předali výrobu. Nyní se divíme, kam jsme se dostali. Namísto výroby, které bychom se měli věnovat, podporujeme Green Deal, projekt založený na podvodu a klamu.
Jak velký ekonomický přínos nám Green Deal dal? Pokud jsem se díval pozorně, my platíme, ale nic navíc nedostáváme. Přerozděluje se jen to, co se vybralo a od toho všeho musíme ještě odečíst spotřebu pro samotný projekt. Výsledek je tedy jasný. Jedná se o prodělečný podnik pro většinu platících. Zrušením vybírání získáme nakonec víc, než se zdá a vrátíme se k řešení skutečného problému. Tím je vyštvaná výroba jinam s důsledky, které nás nepříjemně dohánějí. Je na nás, abychom si nalili čistého vína k rozvážnému jednání.
Sami totiž musíme věci napravit, protože nikdo to za nás zkrátka neudělá a proč taky? Každý se má starat o sebe. Tak se starejme!
Budujme finální výrobu na 111 %.
