Článek
Každý, kdo někdy intenzivně sledoval nejvyšší českou hokejovou soutěž, se minimálně jednou setkal s neférovým jednáním ze strany rozhodčích vůči týmu, kterému fandí, a to zejména ve vztahu k jednomu méně či více známému týmu z východního pohraničí. Řeč je o třineckých Ocelářích. A když se to děje v play-off, kde jde doopravdy o všechno, je to o to víc vidět.
Ne, nebudu tady bezmezně útočit na hokejový tým, vůči kterému mám antipatie, jen protože mám na to právo. Beztak dnešní příspěvek vychází ze včerejšího zápasu mezi Spartou a zmíněnými Oceláři, o kterém i já, jakožto zaujatý fanoušek klubu z Prahy, musím říct, že se v něm vyskytovalo minimálně jedno provinění vůči týmu z Třince, které nebylo řádně odpískáno.
Na to si tu nehrajeme. Ale případů, kdy týmy, které jsou v tomto ohledu znevýhodněny ve vztahu k Ocelářům, je prostě více, než co by měla být pozorovatelná norma. Snad tou špičkou ledovce by mohl být případ Mladé Boleslavi a jednání sudích v semifinále sezóny 2020/21, kdy to mančaft Pavla Patery dost možná stálo titul.
To zabolí.
A zabolelo to už hodně fanoušků mnohých extraligových celků. Ale proč se v titulku zmiňuji zrovna o Pavlu Grossovi, trenérovi pražské Sparty?
Je 16. března, sezóna 2024/25 vstupuje do druhé play-off fáze. Odehrává se 10. minuta 1. zápasu čtvrtfinálové série Sparty–Třinec. HC Sparta Praha vede 2:0 a Michael Špaček dost nevybíravě a v zápalu emocí trefí třineckého Mariana Adámka horní končetinou do tváře. Rozbor situace může být všelijaký; každý pád by se hrálo dál bez přerušení, měli-li bychom se nacházet na území Spojených států a HC Sparta Praha (nebo snad HC Spartans Prague?) by hrála v NHL. Podle pravidel Extraligy se jedná o zákeřný útok a Špaček zamířil do sprch. Rozhodčí Jan Hribik jde tuto situaci a okolnosti posouzení vysvětlit trenérům oběma hrajících celků.
Vyjímaje kontext situace a trest samotný; dá se očekávat, že hlavnímu trenérovi trestem poškozeného se vyloučení doslova stěžejního hráče nebude zrovna dvakrát líbit. Dá se i pochopit nějaké to vzájemné poštěkování se, ale nepřehnal to Gross přece jen trochu?
Nebýt hokejovým nadšencem, říkám ano. Ale já mám dobrý hokej rád a dle mého soudu ruply Grossovi nervy záměrně. A zde odkrýváme malého hokejového génia. Pojďme se vrátit k první větě příspěvku. Drakům se v play-off prostě připískává. A je jasné, že Gross se chce tomuto trendu vyjmout. Jako hlavní trenér přebírá zodpovědnost za svůj tým a je jistě zodpovědné, že připomíná svojí moc.
A jako jediný má právo na nějakou tu zbývající autoritu před pány v černobílém.
A ano, slyším Vás, bylo by jistě pošetilé tvrdit, že v otázce rozhodování o trestech a stylu posuzování faulů má trenér týmu nějakou zvláštní moc, ale již samotné připomenutí se, a podle slov sudího Hribika až „arogance“, je dostačující pro nasazení takového pomyslného brouka do hlavy. Sudí jsou si vědomi, že Grossovi by se v budoucnu posuzování situací zvýhodňující soupeře-Oceláře silně nelíbilo, a že má koule. Sakra velké koule.
I kdyby toto počínání míjelo kýžený efekt, což je reálně možné, vypovídá to o Grossovi jednu další věc. Že možná štěká, ale nebojí se kousnout a že chce za každou cenu chránit svůj dům. A dobrý pes dostává ty nejlepší pamlsky.
