Článek
K článku Husákovi děti -nemá cenu s tím polemizovat. Jsem už starší člověk a tu dobu jsem prožil a všechno co se píše v uvedeném článku bylo úplně jinak. Bydlel jsem se svými rodiči v malé pohraniční vesnici v podhůří Jeseníků, která měla asi tak 300 obyvatel. Téměř všichni se tam přistěhovali po odsunu Němců. Téměř všichni po válce pracovali v zemědělství , v lomu nebo v lesích. Ty rodiny měly celkem mnoho dětí, některé pět i více, byl to chudý kraj a všichni s e museli hodně ohánět aby se uživili. Všichni se znali, spolupracovali a pomáhali si. Nekradlo se tam, domy se nezamykaly a nikdo nechodil s klíči na krku. My jako děti jsme každé ráno chodili do školy, a po vyučování jsme měli určené ,také povinnosti, které jsme museli udělat a tak pomáhat rodičům, napsat úlohy až potom jsme mohli jít ven. Venku jsme sportovali, plavali bruslili, lyžovali, hráli fotbal atd. se svými kamarády jsme byli pořád pohromadě a ta kamarádství vydržela po celý život. Rodiče se o nás vzorně starali, usměrňovali , učili nás k samostatnosti, vedli nás k práci, a zodpovědnosti a nekontrovali nás každou hodinu, protože věděli, že se na nás můžou spolehnout.
V každé rodině se denně vařilo a nikdy jsme neměli hlad. Ale jedlo se trochu jinak. V každé m domě se chovaly prasata, slepice ,králíci kachny , husy jedla se i zvěřina. Žádná chemie. . Všechna zvířata žila venku, na sluníčku, vlastně jsme stále jedli biopotraviny a na svačiny jsme nosili jitrnice, chleba se sádlem . ale také buchty, štrůdl atd. Voda byla pramenitá přímo ze studně, byli i šumáky, ale i malinovky, a všechno kvalitní, čerstvé a nic nebylo šizené. Takové čínské masové konzervy, ještě nikdo nedokázal u nás vyrobit. Možná ta strava byla moc kalorická, ale to jsme dokázali vysportovat a nebylo tolik tlustých dětí jako dnes. Byli jsme vysportováni, v tělocviku jsme skákali přes koně , uměli salta, šplhali po laně do 5 metrů výšky. cvičili na kruhách, bradlech. Organizovali se sportovní hry, ve fotbale, atletice, v běhu na lyžích , hokeji, gymnastice atd. Ve škole nás učili zdravit, chovat se slušně ke starším lidem, pustit je sednout v autobuse, V rodinách jsme v neděli všichni společně poslouchali pohádky, vykládali jsme si, hráli šachy atd.
Byli jsme zdraví, otužilí, vysportování , samostatní, měli jsme kamarády a nikdo z nás nepotřeboval psychology.
O tom všem by se dalo psát dlouho žili jsme trochu jinak, a nevím proč má někdo pořád potřebu vracet se k té minulosti, vytrhávat jenom to špatné a pomlouvat tu dobu a tím i nás všechny, kteří jsme v tu dobu žili.
Lidé uvažujte komu věřit.
