Článek
Začneme klasikou, Wednesdayinou nejlepší kamarádkou Enid Sinclair. Roztomilá, vstřícná, přátelská dívka se zálibou v pestrých barvách, prostě její pravý opak. V první sérii sledujeme jako vedlejší linku i příběh jejího „zvlčení“ tedy proměny do podoby vlkodlaka, která je předurčena jejím původem. Jak to ale bylo s vlkodlaky podle dávné mytologie?
V česku vlkodlak, v anglicky mluvících zemích Werewolf, v Itálii Loupgarou. Příběhy o lidech měnících se ve zvířata, mají národy z celého světa už od nepaměti. Vždyť už od starověku kolují příběhy o děsivých stvůrách, nočních lovcích a záhadných šamanech. Jedním z nejstarších, avšak známějších příběhů je ten o králi Lykaonovi, ten vypráví o králi města Lykosúry a synem Kallisty měl pověst velmi krutého a bezbožného muže, který se tak znechutil bohům, že ho Zeus proklel. Lykaon poté uprchl ze svého paláce, v záchvatu zuřivosti roztrhal stádo ovcí a nakonec se proměnil ve vlka s lidskýma očima. Dalším známým příběhem je o bestii z jednoho středověkého města nacházející se v dnešní Francii. Začalo to tím, že se z pastvin v okolí ztrácely ovce a jiný dobytek, později se ztratilo pár dětí a nakonec bestie v podobě obrovské vlčice vtrhla do města a začala napadat jeho obyvatele. Měšťanům se podařilo nakonec bestii zabít a k jejich zděšení se po smrti změnila v ženu jednoho z místních obyvatel.
To by bylo pár příkladů z historie, i na území naší malebné zemičky, jich pár najdeme, například v šumavských lesích se kdysi pohybovala takováto obluda. Jenže jak je tyto příběhy vznikly? V dobách kdy bylo vzdělání jen pro bohaté a věda ještě v plenkách si lidé vysvětlovali neobvyklé chování magií a prokletími. Příběhy tak mohou mít základ v obdobích hladomorů, kdy se zoufalí lidé uchylovali ke kanibalismu, propadaly záchvatům zuřivosti, či je postihla nějaká nemoc například vzteklina.
A jak takového vlkodlaka poznáme? V dnešním světe filmů, knih a seriálů je jich nepřeberné množství, ale Ti původní se poznaly velice snadno, měli srostlé obočí, hluboké pronikavé oči, strach z vody, byli velmi chlupatí i ve své lidské podobě a často měli strach z vody ( tady vidíme podobnost s upíry, protože voda kdysi symbolizovala čistotu a ta tekoucí jakousi hranici) a byli zuřivý a krutí. Ještě se objevuje jako znak vlkodlactví poněkud úsměvně stejná délka prostředníčku a ukazováčku na ruce. Ve své vlčí podobě měl potom za úplňku procházet nejhlubšími lesy a nebo se potulovat v okolí svého bydliště, ztrácet svou lidskost a stávat se zuřivou bestií, jejíž jedinou touhou bylo masakrovat dobytek a případně i místní obyvatele, klidně včetně své vlastní rodiny a přátel. Jedinými způsoby jak ho zastavit byl šíp se stříbrným posvěceným hrotem (samozřejmě, protože stříbro byl svatý kov), později stříbrná kulka a nebo useknutí hlavy. I po smrti mohl být nebezpečný, protože nemohl dojít pokoje, byl totiž často pohřben mimo hřbitov, jelikož byl znesvěcený, proto byl pohřbíván hlavou dolů, nebo před uložením do rakve zbaven končetin, podobně jako upír. Ony se tyto dvě bytosti v těch úplně nejstarších pověstech dosti podobají.
Takže i když v seriálu je Enid a její smečka vyobrazována jako milá, přátelská jen poněkud rozjívená partička mladých lidí, jejich předobraz je mnohem temnější a děsivější.
