Článek
Jak se česká mediální scéna vyrovná s tím, že její „etalony“ figurují v kauzách, které dříve označovala za konspirace?
V únoru 2026 sledujeme v přímém přenosu drolení jednoho velkého příběhu. Zatímco se v českých luzích a hájích stále vede debata o tom, co je a není „mainstreamový pohled“, realita za oceánem i v Londýně nabírá neúprosný směr. Dlouho se o spisech „EF“ mluvilo jen v ústraní, dnes už ale nejde o střípky, ale o celou mozaiku.
Předvolání Billa a Hillary Clintonových k výpovědi pod přísahou – poté, co jim reálně hrozilo obvinění z pohrdání Kongresem – už není tématem pro diskuzní fóra, ale tvrdým faktem mezinárodní politiky. K tomu připočtěme pád Petera Mandelsona v Británii a zjistíme, že sítě, které spisy EF popisují, jsou až nepříjemně reálné.
Z pohledu českého občana zde ale vzniká až absurdní situace. Je to jen necelé dva roky, co Bill Clinton obdržel na Pražském hradě vysoké státní vyznamenání. Byl prezentován jako vzor. Dnes titíž komentátoři, kteří tehdy tleskali, mlčí nebo opatrně přešlapují. Jak budeme reagovat, pokud se potvrdí nejčernější scénáře o vazbách na sítě Jeffreyho Epsteina, které tyto spisy detailně mapují?
Zatímco se u nás řešil protokol a lesk řádů, ve světě už rezonoval úplně jiný vizuál. Řeč je o slavném a dosti znepokojivém obraze z Epsteinovy rezidence, který zachycuje Billa Clintona v modrých šatech. Tento obraz, kdysi považovaný za bizarní kuriozitu, se dnes v kontextu spisů EF stává mementem doby, kdy jsme odmítali vidět to, co bylo přímo před námi.
Budeme vyznamenání odebírat? Nebo se budeme tvářit, že „geopolitický přínos“ převáží osobní integritu? Je fascinující sledovat, jak se role obracejí. Média, která se dříve stavěla do role strážců pravdy, dnes stojí v defenzivě. Možná je čas přestat nálepkovat a začít se ptát. Ne proto, abychom bořili modly, ale proto, abychom si přiznali, že svět za oponou vypadá trochu jinak, než nám bylo prezentováno.
Autor: Filip Archyvář
