Článek
On osobně, Praha 1 sobě i Zelení se na komunální politiku dívají výrazně levicovou optikou. Já jsem konzervativec a dlouholetý člen pravice. To je naprosto legitimní politický střet. Od toho politika je. Můžeme se přít o rozsah regulací, o podobu podnikání v centru města, o dopravu, cestovní ruch nebo rozvoj Prahy 1. Můžeme mít rozdílné představy o tom, jak má městská část fungovat. V Praze 1 je velkým symbolem tohoto střetu osobní automobil. V kostce lze říci, že levice prosazuje svůj recept na, v jejích očích, lepší život pro všechny. Mimo jiné kritizuje právě to, že lidé používají auta, parkují je na ulicích apod. Já oproti tomu dlouhodobě prosazuji opak. Nechme lidi žít tak, jak sami chtějí. Nenuťme je ke změně způsobu života. Naopak, vytvořme jednoduchá, srozumitelná pravidla a co nejlepší podmínky. Různé preference, potřeby a zájmy mají totiž logicky i občané. Taková debata má proto rozhodně smysl.
Co ale za legitimní politický střet nepovažuji, jsou nálepky a ničím nepodložená obvinění. Nedávný článek Pavla Čižinského o mé osobě je toho bohužel typickým příkladem. Je plný nálepek typu šedá eminence, staré struktury, vytváření systému, síť politicko-podnikatelských vazeb apod. Vedle toho článek obsahuje i sice nekonkrétní, ale o to jedovatější sliny. Za nejvýmluvnější považuji tuto pasáž:
„Pokud by totiž byla ODS náhle opravdu pohoršena tím, co Filip Dvořák v Praze 1 dělá — respektive co tam v uplynulých desítkách let dělal —, musela by požadovat také jeho odvolání z funkce předsedy Komise pro územní rozvoj a veřejný prostor. Jde totiž o jeden z korupčně nejrizikovějších postů v Praze 1. Předseda komise má vliv na to, který developer bude před komisí prezentován, jaké podklady její členové dostanou a podobně.“
Přiznám se, že jsem nevěděl, jestli mám kroutit hlavou, nebo se smát. Pak jsem si ale uvědomil, že to není k smíchu. Tohle je přesně styl, kterému musím v posledních dnech v médiích čelit. Zdědil jsem majetek po otci. Sice jsem vše řádně dle zákona nahlásil finančnímu úřadu, v minulosti byl otcův i můj majetek opakovaně prověřen různými orgány státní správy, nikdo nevznesl žádnou pochybnost, nebyl jsem a nejsem z ničeho obviněn, ani nikým vyšetřován, ale přesto některá média halasně píší, že je to nějaké podezřelé.
Nikdo už ale nenapíše, co jsem měl tedy kde udělat špatně. Já jsem nikdy ve svém podnikání neměl ani jednu veřejnou zakázku, nikdy jsem nežádal o žádnou dotaci, nikdy jsem neměl žádnou smlouvu s obcí či městem.
Stejně tak Komise pro územní rozvoj není žádné tajemné zákulisí, jak se snaží pan Čižinský naznačit. Její jednání jsou veřejná. Může přijít kdokoliv. Občané, odborná veřejnost, novináři i zastupitelé. Každý může vystoupit, čehož také zájemci z řad veřejnosti pravidelně využívají.
Pokud si dobře vzpomínám, pan Čižinský se jednání komise ani jednou nezúčastnil. Pokud by nějaké podezření o nekalostech měl, jistě by jednání komise u něj vzbudilo opravdový zájem a mohl na konkrétních zjištěních a pochybeních založit výživný předklad na jednání zastupitelstva. Nikdy nic takového neučinil. A pro srovnání, v případě jiných se pravidelně činil a návrhy na jejich odvolání nešetřil.
Stejně tak každý člen komise může navrhovat body programu. V komisi nejsou jen zástupci koalice, ale i opozice a nezávislí odborníci z různých oblastí. Například klub pana Čižinského v komisi reprezentuje nesmlouvaná členka Anna Vinklárková z organizace ARNIKA, které opravdu nic neuteče. A to je dobře. Jsem velmi rád, že v komisi působí.
Diskuse bývají často velmi odborné, názory se různí. Diskuze jsou vždy naprosto transparentní. A hlavně, komise je pouze poradním orgánem Rady městské části. O ničem nerozhoduje. Nevydává povolení. Nepřiděluje zakázky. Nepodepisuje smlouvy. Zpracovává odborná doporučení, stejně jako další komise.
Vytvářet z ní nesmyslný obraz jakéhosi korupčního prostředí nepovažuji za lživé a nespravedlivé jen vůči sobě. Je to nespravedlivé vůči všem členům komise. Vůči architektům, urbanistům, odborníkům i zastupitelům, kteří jednáním věnují svůj čas a energii.
Právě takhle vzniká pokřivený mediální obraz. Ne konkrétními fakty, ale opakováním správně zvolených jedovatých slov. Stačí dostatečně často říkat „šedá eminence“, „staré struktury“ nebo „korupčně rizikové prostředí“ a část veřejnosti začne mít pocit, že se za těmi slovy musí něco skrývat. Přestože žádné konkrétní důkazy nepřicházejí.
Možná vás překvapím, ale některé věci napsal Pavel Čižinský v článku napsal vlastně docela objektivně. Třeba tohle: „Mnohé si (zřejmě) musí odpracovat sám — napsat, vytelefonovat, vyschůzovat. Možná to souvisí i s tím, že mezi jeho spojenci zdaleka ne všichni zvládnou napsat materiál na zastupitelstvo, natož bez pravopisných chyb,“ přičemž sám uznal, že to i jím opakovaně používanou nálepku šedé eminence nabourává.
O tom to totiž je. Jsem z podstaty aktivní občan. Když něco nevím, ptám se. Chodím se ptát na jednání komisí, výborů, mnohokrát jsem interpeloval na jednání zastupitelstva Prahy 1 i hlavního města. Když mám potřebu třeba vedení Prahy 1 něco sdělit, napíšu oficiální dopis radě. Když se mi něco nelíbí, kritizuji to. Pavel Čižinský si sám jistě vybaví desítky interpelací, které jsem za jeho účasti přednášel na jednání zastupitelstva. A všechny tyto činnosti dělám naprosto veřejně a transparentně pod svým jménem. Pod každý dotaz, podnět či kritiku se podepíšu Filip Dvořák. Už jsem to udělal mnohokrát. Z vlastní zkušenosti vím, že na Praze 1 je nás takových málo. Proto jsme logicky víc vidět. Proto si určitě někdo může říct, že Dvořáka je všude plno. Stejně tak vím, že svými dotazy, podněty či kritikou některé lidi štvu. Jsem už takový. Nemůžu si pomoct.
Neumím nebojovat s pasivitou, pohodlností, neschopností. Dlouhé roky se nehledají řešení, které by prospěly Praze 1 a jejím obyvatelům. Jsme svědky extraligy ve vysvětlování, proč to nejde a mlžení namísto jasného činu. Bojoval jsem s tím i u některých kolegů v ODS. Byl jsem kvůli tomu mnohokrát na facebookové skupině Praha číslo 1 osočen, jak můžu kritizovat něco, za co může ODS. Proč bych nemohl? Kritizuju každý šlendrián včetně takového, za který může ODS. Komunální politika totiž není o stranách, ale o konkrétních lidech a výsledcích jejich práce. Jsem přesvědčen, že právě pasivita, nedostatek odvahy či neschopnost lidí ve vedení Prahy 1 jsou řadu let jedním z hlavních důvodů, proč se podmínky pro život v centru neustále zhoršují. Nikdo není schopen či ochoten postavit se tlakům, kterým je Praha 1 vystavena. Proto problémů neubývá, ale naopak přibývá.
Právě proto jsem se rozhodl znovu po letech kandidovat na starostu. Nemusel jsem, nikdo mě k tomu nenutil. Příští rok mi bude 60. Jsem zajištěný, mohl jsem si užívat života. Místo toho chodím po ulicích Prahy 1. Jednám s obyvateli i podnikateli. Účastním se komisí, výborů a zastupitelstev. Připravuji návrhy, interpeluji, hledám řešení. Dělám to proto, že mi na Praze 1 skutečně záleží. Je to můj domov.
A na konec možná Pavla Čižinského překvapím. Já si totiž myslím, že i jemu, na rozdíl od jiných, na Praze 1 záleží. Je rovněž aktivní, i když jiným způsobem. Nevadí mi, že je aktivista. Nevadí mi ani to, že na zastupitelstvo přináší palestinskou nebo íránskou vlajku jako symbol svého postoje. Mohl bych také nálepkovat, psát a mluvit o něm jako o levičákovi, možná bolševikovi či marxistovi, mohl bych také jedovatě plivat, že je obhájcem teroristů. Já takové věci ale nedělám a dělat nebudu. V jeho případě mi vadí ta neaktivita, neschopnost dát dohromady 1 a 1.
Já zkrátka komunální politiku vidím jinak. Jsem přesvědčen, že zastupitelstvo Prahy 1 nemá být jevištěm pro prezentaci osobních ideologických postojů k mezinárodní politice či plané nálepkování. Má řešit chod městské části, kvalitu života obyvatel, bezpečnost, dopravu, bydlení, veřejný prostor či podmínky pro místní podnikatele. Právě o tato témata bychom měli na úrovni městské části vést naše politické střety. Můžeme se tvrdě přít o konkrétní řešení. Někdy nalezneme kompromis, jindy nikoliv. Každý někdy vyhraje, jindy prohraje. To je demokracie. Ale nahrazovat argumenty nálepkami či jedovatými slinami Praze 1 v ničem nepomůže.
Proto bych chtěl pana Čižinského na jedno z příštích jednání Komise pro územní rozvoj a veřejný prostor osobně pozvat. Přijďte se podívat. Na vlastní oči uvidíte, jak komise skutečně pracuje. Poslechněte si odbornou debatu. Přineste své připomínky. Polemizujte s námi. Jsem přesvědčen, že právě osobní zkušenost vydá za deset politických komentářů.
