Článek
Video, které doprovodilo uvedený článek, celkem výmluvně ukázalo situaci i reakci obou účastníků silničního provozu v době, kdy již k nějakému protiprávnímu jednání došlo. Co předcházelo je vlastně celkem jedno, protože i kdyby řidič vozidla vpředu dělal Bůh ví jaké lotroviny, řidič vozidla za ním by se tím rozhodně neměl nechat ovlivnit a nadále by měl dodržovat předpis zákona a případné protiprávní jednání oznámit Policii ČR k vyhodnocení.
Jestli tedy řidička vpředu jedoucího vozidla dodržela pouze rychlost 50/30 km v hodině nebo bránila řidiči v předjíždění, by nemělo mít vliv na právní kvalifikaci činu, kterého se následně na videu řidič dopustil.
Ke cti řidičky rozhodně neslouží, že před útokem na řidiče ukázala vztyčený prostředník významu „Kalousku jsi jednička“, což se nejen k dámě nehodí, ale k řízení to prostě nepatří a například v Německu je takové gesto po zásluze ohodnoceno až 2.000 EUR.
Zarážející je však samotné „rychlé“ zhodnocení celého jednání obou účastníků policií ČR. Ta se s tím až tak moc nepárala, ba ani neprověřila, tedy rozhodně ne dříve, než svůj názor vyřkla, předchozí protiprávní jednání obou účastníků, byť nebylo nakonec potrestáno. Sama o sobě totiž o psychickém nastavení účastníků mnohé vypovídá.
Tak jak tak. Z videozáznamu lze vyčíst mnohé, co policie neřešila.
Je zcela evidentní, že řidič se krom samotného napadení řidičky pěstmi a lokty snažil také za použití násilí sebrat elektronický prostředek, pořizující videozáznam (kameru), která by jej z protiprávního jednání mohla usvědčit. Zákon v tomto případě hovoří celkem jednoznačně:
v § 173 odst.1) Trestního zákoníku (Zák.č. 40/2009 Sb.) se k zvlášť závažnému přečinu loupeže podává: Kdo proti jinému použije násilí nebo pohrůžku bezprostředního násilí s úmyslem zmocnit se cizí věci, může být potrestán odnětím svobody na 2 až 10 let.
Týž paragraf v odst.2) pak klasifikaci ještě zpřísňuje následovně:
Trest odnětí svobody na 5 až 12 let hrozí například tehdy, když pachatel způsobí těžkou újmu na zdraví.
Jak Státní zastupitelství po výslechu svědků (poškozených) posoudí, zda šlo o loupež či nikoliv, je nasnadě. Z videa nechť si každý učiní závěr sám. Pokud ovšem úřad státního zástupce sezná, že skutek naplňuje znaky trestného činu loupeže, pak musí pachatel jen doufat, že poškozený nebude stonat příliš dlouho.
Podle § 122 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, je totiž těžkou újmou na zdraví vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, například mučivé útrapy čí delší dobu trvající porucha zdraví, obvykle převyšující 6 týdnů.
K tomu původní kvalifikace trestného činu počítala s ublížením na zdraví a krádeží ve stádiu pokusu. Poškozená ovšem marodí a pokud by šlo o loupež, trestní sazba je i v případě pokusu vysoká.
V dalším bylo shledáno, že řidič útočník se podobného činu již dříve dopustil. Sice za něj nebyl trestán, chyběly důkazy, ale vyšetřování tedy proběhlo. To samo o sobě by mohlo vést státního zástupce i policii k tomu, aby na řidiče nechali vypracovat znalecký psychologický posudek. Není vůbec nerozhodující, že motivem fyzického útoku pachatelem byla msta za to, že si poškozená nepočínala na silnici správně, jak by si řidič za ní přál. Rozhodné je jeho počínání, na které lze usuzovat z videozáznamu.
Obě tyto okolnosti, tedy jak případná výše trestu, tak nařízení znaleckého posudku, vylučují vyřízení věci ve zkráceném řízení. V takovém případě, shledá-li státní zástupce důvod k obžalobě, dojde k běžnému soudu a potrestání či osvobození pachatele. To může trval ale i celá léta.
Opět, tak jak tak, do té doby může řidič klíďo píďo brázdit naše silnice vesele dál a možná si i nějaký ten další prohřešek na pažbu zářezů přidat.
Ona Policie ČR vůbec postupuje občas podivně. Když na dálnici překročíte rychlost o 15 km v hodině, což, jak se bezpochyby shodneme, není až tááák nebezpečný přestupek, modré majáky vás rychle dostihnou a peněženka si rychle odlehčí, body na kontě naopak přibudou. Cestou se policie otočí na dálničním sjezdu zpátky do protisměru a míjí hned třeba deset kamionů, zaparkovaných přímo na sjezdu hned za krajnicí dálnice až k samotné křižovatce za sjezdem. Cestou se pak policisté zataví na kávičku u benzínky, kde se vyhýbají desítkám kamionů, stojících na bílých zebrách, v zatáčkách, na sjezdu a často i na samotném tělesu dálnice. V podzimních mlhách jde o situace nesporně nebezpečnější, tady už je o život. Ale to jaksi policie netrestá.
Rovnost lidí před zákonem tu nějak chybí, asi ta dálnice nějak ty obzory maže a běžnému policistovi se tak regule zákona ve významu stírá. A dost možná i tady tomu bylo podobně. Nakonec, počkáme, co na to státní zástupce. Reakce veřejnosti ovšem byla velmi trpká a státní zastupitelství i soudy i k takové náladě ve společnosti přihlížejí.
Ať už bylo ale příčinou cokoliv. Byl to chlap. A žádný osmdesátiletý, sto padesáti centimetrový prďola. Mladý muž v plné síle, v relativně dobré kondici.
Vážený pane. Vrhnout se, ať už z jakéhokoliv důvodu, na slabou ženskou s dítětem vedle sebe, která se navíc v omezeném prostoru, připoutána bezpečnostním pasem a bránícím své dítě nemohla účinně útoku silnějšího pohlaví postavit, to chce opravdu fištrón. Takový drsňák se hned tak nepotká. My, slabší, jinak prostí muži, bychom asi i s takovou náloží adrenalinu, kterou jste byl nebohou přírodou počastován, při zjištění, že jde o ženu s dítětem, rychle vychladli, mysleli si své, a odešli. Ale dát ženský pěstí do ksichtu, to je ale véééélikéééé hrdinství.
