Článek
Svobodná vůle
Můžeme ovlivnit své každodenní rozhodnutí? Existuje osud, nebo máme vše ve svých rukou? Není to poprvé, co o něčem takovém přemýšlím. Upřímně řečeno, vždy, když se do tohoto tématu ponořím do hloubky, vyděsí mě to a raději přestanu. Je to ale velmi zajímavé a myslím, že každý názor je plnohodnotný, protože v našem světě nemůžeme jasně potvrdit, kde je pravda. Lidstvo se tedy potýkalo, potýká a bude potýkat s tak záhadnou otázkou, na kterou možná ani nevíme, zda chceme znát odpověď.
Někdo zastává svobodnou vůli. Můžeme jít a koupit si pizzu nebo hranolky, nechat se zaměstnat či založit vlastní podnikání. Jsme páni svého života a jednotlivých rozhodnutí. Jak se říká: „Každý svého štěstí strůjce.“ Tvrdí, že jedinec ovládá veškeré dění ve svém životě a nikdo jiný nemůže za jeho prosperitu či úpadek. Jsme ale ovlivněni okolím – nejen lidmi, ale i reklamou, společenskými standardy a vším, co kolem nás vídáme. I kdyby se jednalo o nenormální věci, začali bychom je dělat, protože by nám přišly normální. Dle mého názoru se toto ve společnosti děje velmi masivně a to, co považujeme za běžné, ještě neznamená, že je normální.
Z jiného úhlu pohledu lidé obhajují myšlenku osudu. Vše je předem dané a my nijak zvlášť neovlivníme, koho potkáme, co budeme v životě dělat nebo kdy nastane naše poslední minuta. Život je zkrátka již od narození dán a co se má stát, se stane. Vše je nevyhnutelné. Pokud by se toto potvrdilo, možná by se zvýšila míra lidí, kteří věří na osudová setkání, předpovídání budoucnosti či čtení z ruky. Myšlenka stoprocentního osudu je pro mě dost znepokojující. Ztratil by snad život smysl, kdyby bylo vše dáno?
Zlatá střední cesta je pak něco mezi osudem a možností ho ovlivňovat. Život má několik možností, kam se může ubírat, a my se rozhodneme, po které z cest půjdeme. Není hned rozhodnuto, co s námi bude, ale můžeme si volit, jak svůj život prožijeme. Drtivá většina populace neví, co se stane zítra, a pokud se někdo najde, kdo by tvrdil opak, neprokáže, že se nejednalo o náhodu. Není to snad lepší než znát budoucnost?
Ten, koho napadlo, že lidé jsou něco jako postavičky ve hře The Sims, se může zdát někomu šílený, ale proč? Nikdo nemá důkaz ani pro jedno z tvrzení a míra pravděpodobnosti je svým způsobem zbytečná. Nikoho v tom neodsuzuji, ať je jeho názor jakýkoli.
A kdyby byla možnost znát pravdu – zda je osud nebo svobodná vůle – chtěli byste to vědět? Nebo je pro vás nevědomost sladká?
