Článek
Dnes se vytvořil zvláštní standard: „Když je to na trhu, asi to za tu cenu někdo koupí.“ Prodávající nastaví cenu vysoko, trh ji otestuje a kupující často ze strachu, že „už nikdy nic nebude“, zaplatí. Jenže je potřeba si uvědomit jednu zásadní věc: ten, kdo drží peníze, drží moc. Kupující je ten, kdo může změnit cenovou hladinu.
Podívejme se na konkrétní příklad. Panelákový byt o velikosti 40 m², původní stav, panelák ze 70.let. Takový byt by měl stát maximálně 4,5 milionu korun. Maximálně, pokud je v dobrém stavu. I v Praze. Realita? Šest milionů, někdy i víc. A tím to nekončí. Jsou byty o velikosti 1+kk, bez výtahu, bez sklepa, bez balkonu, na sídlišti na okraji Prahy. Proběhne základní rekonstrukce a cena je 6,5 milionu korun. Jen kvůli rekonstrukci. To už není problém prodávajícího. To je problém kupujícího, který je ochoten to za takovou cenu koupit. A i kdyby se cena snížila o 300 000 korun, je to pořád naprosto neúnosná cena za takový byt. Rozumím tomu, že prodávající chce prodat co nejdráže, to je logické. Ale kupující je ten, kdo drží peníze. A kdo drží peníze, drží moc.
Rozumím také tomu, že v České republice je silně zakořeněná potřeba vlastnit. Pronájem může být nestálý. Není to stejné jako bydlet ve vlastním. Chápu to. Ale ani tohle neznamená, že musím koupit cokoliv za nesmyslné peníze jen proto, abych něco vlastnil. Dnes už nežijeme v době, kdy rodina bydlela v 1+kk s rodiči a roky čekala na přidělený byt. Máme mobilitu, máme možnosti. Rodina může přijet za vámi stejně jako vy za ní. To platí pro Prahu, Olomouc, Brno i další města.
Tržní logika je přitom jednoduchá. Pokud kupující nebude ochoten zaplatit přemrštěnou cenu, prodávající neprodá. Bude muset cenu snížit, nebo si nemovitost nechá. To samé platí u novostaveb. Když se nebudou kupovat, developer musí jít s cenou dolů, nebo výstavbu pozastaví. Ale dokud budou kupující panikařit a mít pocit, že musí za každou cenu něco vlastnit, trh zůstane v extrémních číslech.
A prosím, neargumentujte mi cenovými mapami. To, co zde říkám, je čistě můj subjektivní názor. Cenové mapy jsou jen odrazem toho, za kolik jsou lidé ochotni kupovat. Jakmile kupující pochopí, že nemusí kupovat předražené zajíce v pytli, změní se i cenová mapa.
Dokud budou kupující ochotni platit nekřesťanské peníze za průměrné nebo podprůměrné byty, budou prodávající určovat pravidla hry. Jakmile si většina lidí řekne: „Za tuto kvalitu tuto cenu nezaplatím,“ ceny se zákonitě pohnou. Jednoznačně. Otázka tedy není, proč jsou nemovitosti tak drahé. Otázka zní: proč jsme ochotni to platit?
PS: Píši s pomocí AI, která mi pomáhá lépe zformulovat text, popřípadě opravit chyby.
