Článek
Je to týden, co za mnou došel syn a říkal mi, že ho spolužáci odsuzují za to, co nosí.
Jsem otec 2 dětí, 2 synové 18 a 15 let. Starší syn zamnou došel a říkal „tati dneska mě uráželi kvůli tomu, že nemám žádné značkové oblečení a že jsem pro ně nula“.
Toto mě vytočilo úplně do běla, protože takové chování mi nepřijde vůbec adekvátní. Když jsem zjišťoval další informace, tak každý spolužák má Balenciagu, Jordany a nevím co ještě. Když jsem se podíval na stránku e-shopu úplně mi vylezly oči z těch cen. Džíny, které jsem synovi koupil za 899 Kč, tam stály 21 999 Kč! Nebyly sice totožné, už jsem se od něj naučil, co to znamená skinny, slim fit, baggy a jiné.
Syn chápe, jak to je, a ani netouží takové oblečení mít. Synovi koupím cokoliv, když vím, že mu to udělá radost a že to využije. Byli jsme v nákupním centru a říkal mi, že se mu líbí takové boty. Cena na nich byla 3 199 Kč. Jelikož máme se synem stejný vkus, tak jsem mu je koupil. Když ho viděli spolužáci, dostal výsměch, že takové boty nejsou vůbec v trendech a že jsou hnusné. To samé naráží na jeho styl oblékaní. Když nemá značku, která se jim líbí nezajímají ho. Bohužel dát za tričko 3 000 je trošku hodně no nezdá se vám? Syn má odlišný styl oblékaní než jeho ostatní vrstevníci. Na značku si nepotrpí, ale na eleganci ano. Tak proč s tím mají jeho spolužáci takový problém?
Nechal jsem si to spočítat za cenu 1 kalhot za 21 999, jich já koupím 24. A za cenu 1 bot za 10 000 koupím 3.
Jak to vnímají ostatní rodiče? Vážně svým dětem koupíte džíny za 22 tisíc a boty za 10 tisíc? Vážně na to mají všichni rodiče? Dokazuje to podle vás něco? Je takový člověk o něco lepší? A nebo si to koupí jenom kvůli tomu, že je to drahé?
