Článek
Den po válce
Praha slavila. 9. května 1945 vjely do města první tanky Rudé armády. Vzduchem zněl chaos, euforie i strach. Jen několik kilometrů od metropole, v malé obci Líbeznice (Rothkirchen), se však odehrál příběh, který se do obecních kronik dostal jen šeptem.
„Ruce vzhůru! Během do vesnice!“
Jedno z nejpůsobivějších svědectví pochází od Ludwiga Breyera, německého hlavního polního šikovatele, který přežil.
Následující text je můj doslovný překlad z němčiny Breyerovy zprávy z 29. ledna 1951:
„9. května 1945: Masakr v Líbeznicích (Rothkirchen)
Dne 9. května 1945 se v Líbeznicích, místě mezi Mělníkem a Prahou, odehrál jeden z největších masakrů na německých vojácích. Toho dne zde bylo zákeřně zastřeleno 318 odzbrojených německých vojáků.
Ludwig Breyer zaznamenal tuto událost ve zprávě z 29. ledna 1951.
Podle ní se museli odzbrojení vojáci seřadit do pětistupů, paže propletené.
Mezi 14-16. hodinou odpolední pochodovali vojáci, doprovázeni partyzány, z Mělníka po říšské silnici směrem na Prahu. Asi 200 až 300 metrů před obcí Líbeznice – mělnické partyzány mezitím vystřídali jiní – musela kolona zastavit.Všechno, co němečtí vojáci ještě měli u sebe, museli odhodit do příkopu u silnice. Jen uniformy jim zůstaly na těle.
Pak zazněl rozkaz: „Ruce vzhůru! Během do vesnice!“
Sotva vojáci dosáhli prvních domů, začala střelba. Střílelo se ze všech oken a dveří, ze všech stran, všemi druhy zbraní. Jen málokterému vojákovi se podařilo uniknout.
„Když bylo zase ticho, leželi mrtví a ranění kamarádi na silnici.
Ranění byli usmrceni ranou do týla. Ze 57 mužů, kteří smrti nejprve unikli a byli znovu zajati Čechy, jsem byl i já. Byli jsme odvezeni do Prahy,“ uvádí mladý německý hlavní polní šikovatel, pod jehož vedením jednotka pochodovala.
Když později byli pražští Němci posíláni jako pracovní otroci do Líbeznic, našli ve stodolách krví nasáklé uniformy německých vojáků.
Nejprve byli zákeřně postříleni, poté úplně svlečeni a na předhřbitově v Líbeznicích jednoduše zahrabáni."
Ludwig Breyer: „Vražda na 318 německých vojácích dne 9. května 1945“, zpráva ze dne 29. ledna 1951 dostupná na mitteleuropa.de/libeznice01.htm.
Viz také: Archive.org – Völkermord an den Deutschen, str. 183.
Paměť obce: „několik desítek“
Místní kronika Líbeznic z roku 2005 uvádí, že šlo o „několik desítek“ obětí. Střelba prý vypukla chaoticky po neznámém výstřelu, někteří Němci padli, jiní se snažili utéct.
Hlasy pamětníků: „Byl to sovětský důstojník“
Pamětnice Věra Sýkorová v projektu Paměť národa hovoří o přibližně 80 Němcích a připisuje střelbu sovětskému důstojníkovi se samopalem.
Odborní historici mlčí
Historici jako Tomáš Staněk nebo Adrian von Arburg se shodují, že Líbeznice se neřadí mezi největší poválečné masakry. Číslo 318 proto považují za nadsazené.
A kde je pravda?
- Breyer (1951): 318 mrtvých, pachatelé Češi.
- Místní kronika (2005): několik desítek, chaos.
- Paměť národa (2018): cca 80 mrtvých, pachatel sovětský důstojník.
Pravdu dnes nelze určit s jistotou. V chaosu konce války se mísí fakta, paměť i propaganda.
Otevřená otázka
Jisté je jediné: v Líbeznicích (Rothkirchen) 9. května 1945 zemřeli němečtí vojáci, kteří už byli bezbranní. Kolik jich bylo a kdo spustil palbu, zůstává záhadou.
Pokud máte k této události další informace, dokumenty, rodinné vzpomínky nebo fotografie, uvítáme jejich sdílení.
