Před 500 lety zabíjela potivá horečka. Její původ nikdo neobjasnil

Nemoc, známá jako potivá horečka nebo anglické pocení, byla popsána v roce 1552 anglickým lékařem Johnem Caiusem v publikaci A Boke or Counseill Against the Disease Commonly Called the Sweate, or Sweatyng Sicknesse.

Na člověka udeřila náhle, kdy ze stavu plného zdraví začal pociťovat zimnici, závrať, únavu a bolesti hlavy, krku, ramen a končetin. Fáze chladu trvala od třiceti minut po tři hodiny a následovala ji fáze nadměrného pocení, kterou doprovázel zrychlený pulz, velká žízeň a delirium. Postižení si také stěžovali na bolest na srdci.

Po „horké etapě“ přicházelo celkové vyčerpání organismu a potřeba spánku. Někteří lidé prodělali několik záchvatů po sobě a zemřeli. Tělo si proti nemoci nevytvářelo imunitu a riziko nakažení hrozilo zejména v letních měsících a na začátku podzimu.

Kvůli nedostatečným technologiím tehdejší medicíny bohužel dnes nedokážeme s jistotou říct, co tajemnou potivou horečku způsobovalo.

V roce 1485 udeřila epidemie na Anglii a v sérii několika vln se později objevovala i v dalších evropských zemích. Poslední výskyt byl zaznamenám v roce 1551, po němž nemoc zmizela z povrchu zemského stejně záhadně, jako na něj přišla.

Protože nejsou popsány žádné případy z novodobé historie (až na několik lokálních horeček, které však byly pravděpodobně jiného původu), můžeme se jenom domnívat, co pocení mohlo způsobovat.

Jednou z teorií je, že se jednalo o hantavirus, jehož přenašečem jsou drobní hlodavci. Tento virus napadá především ledviny a dýchací systém a mimo jiné způsobuje hemoragickou horečku.

V roce 2004 přišel mikrobiolog Edward McSweegan s hypotézou, že spouštěčem symptomů mohl být anthrax. Mezi další podezřelé viníky patří také arbovirus (přenášený komáry nebo klíšťaty) či otrava klobásovým jedem botulotoxinem, což by ale moc nevysvětlovalo, proč se nemoc rozšířila do více míst v Evropě a v půli 16. století zase zmizela.

Zdroj: Wikipedia, National Library of Medicine, MDPI,