Na Agátě Hanychové oceňuji inteligenci, chytrost, upřímnost, píli a humor

Slavná modelka mě mile překvapila hned v několika oblastech života. Dodnes jsem nepatřil k jejím fanouškům. Nanejvýš jsem čas od času zaregistroval, že dostává docela dost prostoru od novinářů nejen v online prostoru. Nemám k dispozici přesnou statistiku, ale pocitově musím přiznat, že skoro v 80 % šlo o něco negativního.

Po tom, co jsem ale zhlédnul několik rozhovorů s Agátou a koupil si dokonce i její autobiografii, potvrdil jsem si, že se i přes tu negativní nálepku jedná o inspirativní osobu. A to hned v několika oblastech. Zaujala mě nejvíce svým chytrým marketingovým umem a nadprůměrnou inteligencí. Oceňuji ale také její pracovitost, humor a upřímnost.

Agáta mě hned zkraje své vlastní knížky zaujala třeba tím, jak si ze sebe umí udělat srandu. Vzpomíná na své neúspěšné přijímací zkoušky na gymnázium. Tehdy se její maminka, Veronika Žilková, šla ředitelky zeptat na výsledky. Mezi přijatými Agátu nenašly, a tak ředitelka tehdy pronesla: „To ona bude někde těsně pod čarou…“ A Veronika Žilková jen tak z legrace pronesla, ať se podívají, kdo skončil poslední. No a ředitelka sjela očima na konec seznamu a s úlevou pronesla: „Vaše dcera ne, poslední je nějaká Hanychová…“ (Hanychová, Marinonová, s. 22).

Reklamou na humor je pak podle mě také celý díl kanálu Ten Smlsal, ve kterém si školitel řidičů Pavel Greiner povídá se známými hosty, které usadí za volant a hodnotí jejich styl jízdy. Agáta je v tomto díle uvolněná, nejvíc si dělá srandu sama ze sebe, až Pavel Greiner několikrát musí zalapat po dechu.

Agátina pracovitost je zřejmá už od samého dětství. Možná trochu nezáměrně za to může fakt, že mezi všemi dětmi v rodině byla nejstarší, a tak se očekávalo, že k provozu domácnosti přispěje nejvíce. „V podstatě od svých třinácti let jsem tedy plně fungovala jako záskok za mámu v době, kdy byla v práci. Uměla jsem cokoli uvařit a od deseti let jsem taky pekla pro celou rodinu vánoční cukroví,“ popisuje Agáta (Hanychová, Marinonová, s. 9).

Ve studiu eXtra Hosta také Agáta popisuje (od 21. minuty), že si vždy všechno musela koupit sama, na vše si vydělat a vše si zasloužit. To tedy i potvrzuje ve své knize (s. 49), kde v životní fázi před narozením prvního dítěte dokonce přiznává, že je workoholička, která neumí odpočívat, což doprovází i slovy: „Byla jsem zvyklá pracovat tak 20 hodin denně.“

Další kladnou vlastností Agáty je upřímnost. Alespoň v některých situacích mi přijde sympatické, že řekne věci narovinu. Třeba její přihláška do Miss České republiky nebyla v žádném případě motivovaná snahou přispět ke světovému míru ani snahou o rozvíjení modelingové kariéry, jak sama přiznává. V té době totiž potřebovala nutně auto a věděla, že právě vítězka si jedno zaslouží. A tak se přihlásila (Hanychová, Marinonová, s. 27).

V talkshow Face to Face (od 12. minuty) je také velmi upřímná ohledně svých neúspěchů a zklamání v oblasti vztahů. To obzvláště oceňuji, protože je mnohdy snadnější o neúspěchu vůbec nemluvit, nebo ho dokonce popřít a hodit vinu na něco, nebo někoho jiného. „Já si tak vždycky říkala, že já určitě nebudu stejná jako máma, že já se nikdy nerozvedu a že já budu mít to ideální manželství (…). Ups, tak to se mi dvakrát nepovedlo…“

„Mě je vidět, když já chci,“ prozrazuje Agáta v talk Show Face To Face (od 3. minuty). A zároveň uznává, že pokud ve společnosti lidí zrovna nejsou fotografové, tak i většinou mlčí a je skoro neviditelná.

To samozřejmě není ten případ, kdy zaujmout chce a umí zvolit správný nástroj k tomu, aby si jí ostatní všimli. Ve své knize (s. 43) zmiňuje například situace, kde často něco úmyslně „přehnala, nebo si vymyslela, případně si vzala k večerním šatům ponožky“ a věděla, že ji to dostane na titulní stránky novin. „To, co jim (fotografům) předvádím, ale nejsem já, je to taková moje role. Agáta 2“

Agáta je také členkou MENZY. To je organizace, která sdružuje nadprůměrně inteligentní lidi. V rámci jednoho pořadu TV Prima dělala Agáta odborné IQ testy, které dopadly zcela nadprůměrně. A tak osvědčení, které potvrzuje tento skvělý výsledek, visí Agátě, dle jejích slov, doma na zdi hned vedle diplomu bakalářky (Hanychová, Marinonová, s. 65).

Při ohlédnutí se zpět tak docházím k jednoduchému závěru. Při hodnotícím pohledu na člověka jde často jen o to, jaký postoj si vybereme. Jestli se budeme chtít dívat negativně, nebo naopak hledat pozitiva. Já si vybral dnes tu druhou variantu a nabízím ji i vám.

Zdroje: