Článek
Nerad jednostranně útočím na politiky. I když si myslím, že kdokoliv do politiky jde, musí počítat se vším. Že se na něj novináři vrhnou, že budou pátrat a společnost informovat. A to je vlastně správně. Jde o lidi, kteří rozhodují o naší budoucnosti. Přesto bychom k nim měli přistupovat férově. Kritika a nastavení zrcadla ale férová je.
A kdy jindy než před volbami je třeba nastavit zrcadlo těm nejdůležitějším. V tomto případě je řeč o šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi. Jeho šance ovládnout říjnové volby jsou totiž bez debat obrovské. A proto je třeba připomenout, kdo tento člověk je. Nic víc, žádné pomluvy. Jen veřejně dostupná fakta.
Jedním z takových faktů je dokument Matrix AB režiséra Víta Klusáka, který je stále k dispozici v archivu České televize. Byť šlo z mého pohledu o nepěkné chování dokumentaristy Klusáka, kdy Babiše na vysílání pozval, zatímco věděl, že ho pak zasype kritikou. Nebo že je celý dokument laděn v negativním tónu a k jeho zachování volí Klusák i hodící se postavy do jeho příběhu, stále se jedná o velmi unikátní snímek.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš
Pro mě zásadní fakt přichází až v 46. minutě dokumentu. Babiš totiž v podchodu kdesi v metru rozdává pětitisícové bankovky. Nejprve tedy koblihy, ale pak za ním přijde muž, který je patrně bezdomovec a žádá Babiše o drobné. Babiš vytáhne pětitisícovku, předá ji muži, který očividně nechápe, co se děje, a rychle odchází pryč. Na videu je to tak absurdní a nekomfortní, že to působí spíše jako předem nahraná scénka než jako lidské gesto plné soucitu a lásky.
Třešničkou na dortu je pak 52. minuta, kde stojí Babiš mezi jeho podporovateli, v obleku, kolem sklenky vína a on s úsměvem vypráví právě tuto historku:
„Já jsem byl mrtvej úplně (směje se). Minimálně čtyřem lidem jsem dal pět tisíc. Přišli a říkali ‚dej mi stovku, dej mi na kafe‘… tak jsem jim dal pět tisíc. Já totiž nikdy nemám drobné, no (směje se).“
Ten smích je přitom ústřední linkou celé historky. Ne protože by šlo o peníze. Ale protože v té větě, v tom tónu, v té radosti plné smíchu, je ukryto všechno. Ten smích je přitom středem celé scény. Babiš se směje, ale čemu vlastně? Tomu, že lidé v metru nemají peníze? Že si k němu dovolili natáhnout ruku? Nebo že je mezi ním a nimi tak propastný rozdíl, že zatímco oni žádají o pár korun, on má v kapse jen pětitisícovky? Ať je z toho pravda cokoliv, je to ponižující. Nejde o pomoc, ale o výsměch. Jde o jasnou Babišovu převahu nad těmi lidmi, které se navíc tolik směje.
Možná odtud vzniknul jeho pozdější nápad o pětitisícovém příspěvku všem seniorům.
Babišovo chování v metru mě hodně zasáhlo. Mnohem víc než jakýkoliv volební program mi totiž ukázalo, s kým máme tu čest.
