Já vím, že to je dnes poprvé, ale pěkně si tady ve školce pohraj, za 8 hodin si tě vyzvednu

Někdy mi přijde, že jako společnost jsme k dětem mnohem tvrdší než sami k sobě. Často si to ani neuvědomujeme, protože se takhle chová většina. Zaběhlé stereotypy pak naše chování alibisticky omlouvají. Mám teď na mysli především způsob, jak s dětmi zacházíme, pokud jde o jejich náhlý přechod z domova do prostředí školky.

Sdílím tu i mou osobní zkušenost. Poslat dítě do školky co nejdříve je z jednoho úhlu pohledu to nejchytřejší, co můžete udělat. Být s dítětem doma déle, než je obvyklé, totiž zjednodušeně znamená nepracovat. Tedy nevydělávat. A to si opravdu nemůže dovolit každý.

Zpravidla matky, kterým se pomalu blíží konec rodičovské dovolené, tak pomalu uvažují o umístění svého tříleťáka (někdy i mladší dítě) do mateřské školky, aby se mohly znovu stát ekonomicky aktivními. Dvakrát jsme tuto situaci řešili v rodině také a není to opravdu nic jednoduchého.

Běžně se pak setkáváme s tím, že první školkovský den není ničím jednoduchým ani pro jednu ze tří stran. Rodiče si připadají jako ti, kteří umisťují své plačící dítě někam, kam ani samo nechce. Pracovníci mateřských školek z toho dvakrát nadšení také nejsou. No a v poslední, nebo vlastně v první řadě tu máme samotné děti.

Zkuste si představit jejich pohled. Nikdy předtím ve školce nebyly. Do té doby znají v lepším případě podle vidění pár dětí ze společného pískoviště. Ti s ekonomicky úspěšnějšími rodiči si mohly užít i nějaké kroužky nebo pravidelné placené aktivity. Přesto je i pro ně ve školce vše nové. Místnost, hračky, lidé, učitelky, nepřítomnost rodičů nebo sourozenců, organizovaný program, režim. „Dítě často pociťuje zmatek, nejistotu, neví, jak se má správně chovat, co smí a co nesmí, co má vlastně dělat, aby to bylo správně,“ sdílí svůj pohled na věc MŠ Přetlucká v Praze. Je toho zkrátka spousta. Při předání dítěte do školky se pak ráno zavřou dveře školky a teď chceme po dítěti – buď někde samo několik hodin, hodné, spolupracující, šťastné a ideálně samostatné. Umíte si to představit?

Nejvíc mi na tom vadí ta náhle utnutá hranice. Představte si to u nás jako dospělých třeba při změně zaměstnání (ale dosaďte si libovolně jakýkoliv příklad). Jak probíhá výběrové řízení alespoň u těch modernějších firem? Několikakolový pohovor včetně návštěvy samotného pracovního místa. Možnost si ho prohlédnout, skoro si až osahat vlastní stůl. Seznámení se s budoucími kolegy a šéfem. Už jsem zažil i situaci, kdy nový zaměstnanec ještě před oficiálním nástupem strávil ve firmě den „na zkoušku“. Zkrátka obrovské úsilí s cílem, aby se nový člověk cítil ve firmě co nejlépe, věděl, do čeho jde. A tohle je něco, co ve velké části školek chybí. Neexistuje tu žádný přechodný můstek mezi starým a novým životem.

Jak uvádí Ladislava Lážová, u dětí ve věku těch, které navštěvují mateřské školky, je velmi často patrná „emoční nevyzrálost, labilita, některé děti jsou přecitlivělé, uplakané, vzdorovité…“ (Lažová, s. 70). O tom, jak je těžký přechod z bezpečného prostředí domova do mateřské školky, pojednává i odborná novinářka Julie Leuze. Poukazuje mimo jiné na to, že k překonání traumatu z prvních dní ve školce pomůže navázání kamarádského vztahu s některým z ostatních dětí. V tomto ale musíme být také trpěliví (Leuze, s. 97).

Řešení tak vidím minimálně jedno, přestože jich určitě může existovat celá řada. A tím je včasné a předběžné seznámení se s prostředím i lidmi, kde bude malé dítě mít v brzké budoucnosti svůj druhý dočasný domov. Může jít například o pravidelné dny otevřených dveří. Divili byste se, kolik takových školek dny otevřených dveří vůbec neprovozuje. Samozřejmě, že by to bylo náročné. Samozřejmě, že by to stálo nějaké peníze navíc. Ale představte si, jak vstřícný krok to pro rodiče i děti musí být. I kdyby si za to měli zaplatit. Neznám rodiče, který by za usnadnění cesty svému malému dítěti nebyl ochotný klidně i otevřít peněženku. Další variantou může být i letní zkušební týden. Pokud má dítě nastoupit do školky v září, je skvělé mít možnost už během letních měsíců něčeho jako „školka na zkoušku“, kde by spolu s dítětem mohl do školky i jakýkoliv doprovod, aby zvykání si na nové prostředí bylo snadnější.

Každé dítě ale samozřejmě vnímá přechod do mateřské školky jinak. Některé změnu prostředí mohou dokonce zvládat lépe než sami rodiče. Přesto se přimlouvám za to, abychom jako společnost právě tomuto přechodu věnovali více pozornosti a nebylo nám lhostejné, jak se malé děti při téhle zásadní životní události cítí.

Zdroje: