Článek
S dětmi je veselo. Bohužel někdy i v tom negativním slova smyslu, kdy vyvedou něco, co by vás ani ve snu nenapadlo. A nejraději byste se schovali. Něco takového se přihodilo nám v tomto týdnu. Náš čtyřletý syn zavolal na linku 155. To, co pak následovalo, bylo směsí strachu, studu, omluv, a nakonec i poučení s pochvalou. Rád bych proto celý příběh sdílel, abyste se i vy mohli na podobnou situaci připravit lépe než my.
Jak to začalo? Mobil a dětské písničky
S manželkou děláme, troufnu si říct, maximum pro to, abychom syna udrželi co nejdále od mobilu. Jsme v tom ale stejně neúspěšní jako většina ostatních rodičů. Syn se za těch pár měsíců, co přišel s telefonem do kontaktu, naučil tohle chytré zařízení poměrně slušně ovládat. Pamatuje si, jak se volá rodině, podle úvodních písmen dokonce odhadne, jestli voláme dědovi, nebo babičce.
Na mobilu jsme mu také pro jistotu stáhli dětskou a bezpečnější verzi Youtube, na které poslouchá některé dětské písničky a sleduje i poučné pohádky. V jedné z jeho nejoblíbenějších písniček s názvem Důležitá čísla se zpívá o základních číslech integrovaného záchranného systému. Skvělá písnička, rozhodně. Neustále s v ní opakují základní čísla jako 150, nebo 155. Právě číslo 155 lze vidět napsané na sanitce, v grafice videa, zkrátka všude možně. A syn si tohle číslo samozřejmě zapamatoval velmi rychle. A díky volání s rodinou zase moc dobře věděl, jak se telefonuje. Namačkáte číslo, zmáčknete zelené sluchátko a když už vás to nebaví, končíte hovor stisknutím toho červeného.
Až to jednoho dne zkusil
A stačilo jedno odpoledne, kdy měl syn na pár minut slíbený mobil, a v nestřeženém okamžiku zavolal na 155. Byl jsem zrovna ve vedlejší místnosti. Přiběhl za mnou s vyděšeným výrazem v obličeji a řekl mi, že volal sto padesát pět. Děláme spolu hodně vtipů, takže jsem mu zprvu nevěřil. On ale opravdu na pár vteřin zavolal.
Historie pětivteřinového hovoru, který uskutečnil můj čtyřletý syn
Nechci celou situaci zlehčovat. Rozhodně šlo o naše pochybení. Měli jsme syna preventivně poučit o tom, kdy se na tohle číslo volá. Proč je to jiné, než když voláme s babičkou. Na druhou stranu se to prostě stát může. Všemu předejít nedokážete. Všechna možná rizika odhalit včas je zkrátka nemožné. Za důležité tak pokládám, jak jsme se k celé situaci postavili.
Správné řešení, které nám potvrdili i na 155
Chystal jsem se na 155 zavolat znovu a celou situaci ve stručnosti popsat. Už jsem to ale nestihl a neznámé číslo volalo mně. S malým strachem a nervozitou jsem hovor přijal. Ani jsem nebyl překvapený, že volal dispečer obsluhující linku 155. Omluvil jsem se za syna. Že šlo o omyl. A že jsme se zrovna chystal volat zpátky a celou situaci vysvětlit.
„Pane, mně bohatě stačí, že jste vzal ten hovor. Lidi jsou experti a jsou schopni nám to několikrát vytípnout, než aby řekli pardon a je vyřešeno. Tak díky a příště si dejte pozor.“
Operátor na druhé nás tak ještě pochválil. Ono se totiž může docela dobře stát, že někdy volá na pohotovost člověk, který během hovoru například omdlí a druhá strana pak má docela dost práce se snahou zjistit, zda se jednalo o omyl, nebo je člověk opravdu ve vážném nebezpečí. Operátor telefonní linky se pak snaží s dotyčným opakovaně spojit, což znamená spoustu zbytečného času, který by mohl být zrovna potřeba jinde. A přesně to je ta edukativní část příběhu, která je nejdůležitější. Pokud se spletete, lepší je telefonní číslo nechat vyzvánět dál a ke všemu se přiznat.
A tak o důležitých telefonních číslech mluvte se svými dětmi dříve, než bude pozdě. Nepodceňujte jejich dětský věk a schopnost ovládat technologie. A pokud už dojde k omylu, postavte se k němu čelem a napravte ho. Chybu udělá každý. Důležité ale je, jak se k ní postavíme.
Zdroje: píseň Důležitá čísla, ZZSJMK.cz
