Odmítám dále kupovat kuřecí prsa za 109 korun, a trápit tak kuřata, přidejte se také

Je to jen několik týdnů, co některé z nás zasáhla kauza ohledně nemocných, nebo zraněných kuřat, která se dostávají do obchodů a končí na našich talířích. Za toto zjištění vděčíme organizaci OBRAZ - Obránci zvířat. Nepatřím mezi největší milovníky zvířat obecně, ale každé chování má nějaké hranice. A naše chování k rychle rostoucím kuřatům je pro mě takřka nepřijatelné.

Neviním ale ani obchodní řetězce, a dokonce ani ne samotné chovatele. Ti se totiž ohánějí tím, že plní legislativní požadavky. A nutno podotknout, že mají pravdu. To potvrzuje i Petr Vorlíček, mluvčí za veterinární správu. Zároveň ale citlivě uznává v rozhovoru s Janem Novákem ze SZ, že některé pohledy na nemocná nebo mrtvá kuřata v chovech zkrátka nejsou lidskému oku příjemná a nepůsobí dobrým dojmem.

Pokud vás téma zajímá více, doporučuji poslechnout si 553. díl podcastu 5:59, kde si o velkochovech povídají Lenka Kabrhelová se svým hostem, zmíněným reportérem SZ Janem Novákem.

Jedna z těch věcí, která mi vadí nejvíce, je způsob šlechtění. Kuřata se dožívají věku přibližně jen 30-35 dní, během kterých se dostanou na váhu kolem 2 kilo. Jejich organismus na to není připravený, takže kostra neunese v některých případech svalstvo. Není tak výjimkou najít kuřata s vykloubenýma nohama, která se nemohou najíst a napít, takže umírají.

Kvalita života kuřat není také nikterak veselá. Zatímco u nás je možné na metru čtverečním chovat až 20 kuřat, minimální standardy v některých jiných zemích (např. v Nizozemsku) omezují maximální počet na 12 kuřat.

Poslední dny života kuřat u nás tak nejsou rozhodně něčím, na co by se člověk s radostí díval. Jak se kuřata zvětšují, ubývá logicky prostoru a snižuje se tak kvalita jejich krátkého života. To uznávají i sami chovatelé, kteří ale (znovu připomínám) neporušují danou legislativu.

Obávám se ze zkušenosti, že nás tak bude čekat nic neřešící dlouhá diskuze s hlavní otázkou, kdo za to může. Trochu mi to připomíná situaci, kdy jsme v nedávných měsících čelili relativně skokovému zdražování potravin. Tady se vina také různě přehazovala ze zemědělců na potravináře, nebo prodejce. A zase naopak. Že by se ale potraviny nakonec zlevnily, to nevnímám. Mnohem užitečnější mi tak přijde neřešit otázku, kdo za to může, ale spíše hledat řešení, co s tím uděláme.

A tady je pro mě odpověď jednoduchá. Zkrátka přestat levné kuřecí prsa a ostatní levné maso v obchodech kupovat. Není poptávka, není nabídka. Rovnice je tady jednoduchá. Pokud budeme čekat na úpravu legislativy, možná se ani nedočkáme. Pokud budeme čekat na dohodu všech stran, může to trvat také dlouhé roky. A nechápejte mě špatně, rozhodně tady nevyzývám k bojkotu nekupovat maso v řetězcích. Spíše nabádám k zamyšlení se, jestli nebude lepší koupit maso dražší a kvalitnější. To by mohlo celý ten řetězec subjektů přimět k přehodnocení, jaká že kuřata nám to do obchodů dodávají.

Je samozřejmě nutné počítat s tím, že za kvalitnější maso kuřete, které žije třeba i několik měsíců, si připlatíme. Ale tady vidím tu správnou cestu a hlavně řešení, které můžeme aplikovat hned při nejbližším nákupu. My v rodině začali kupovat kuřecí maso přibližně za dvojnásobnou cenu, a stejně tak jsme počet obědů s masem snížili. Maso nemáme tak často, v rozpočtu to ani nepoznáme, ale jíme kvalitněji a máme dobrý pocit, že nepřispíváme k trápení kuřat. A to je k nezaplacení. Vyzkoušejte to také.

Zdroje: