Článek
Už je to nějaký čas od smutného momentu, kdy jsme se museli všichni vyrovnat s tragédií, která postihla několik desítek lidí na jedné z budov Univerzity Karlovy v Praze. Jak už to bývá, zpočátku byla pozornost intenzivně směřována na hlavního negativního aktéra. Krátce poté se ale zájem přesunul i na ostatní subjekty hrající zásadní roli v celém příběhu.
Do hledáčku se tak rychle dostala Policie ČR a s ní i policejní prezident Martin Vondrášek. A hlavní otázky byly a jsou následující. Šlo celé situaci předejít? Mohla udělat něco policie lépe? Udělala někde chybu? Pokud ano, kdo by měl za ni zaplatit? Měl by to být policejní prezident Vondrášek? A podobně bych mohl pokračovat.
Co Čech, to generál
Jenže ono je to mnohem jednodušší být generál až po válce než během ní. Kritiku přidává i Martin Svozil (bývalý operátor Útvaru rychlého nasazení). A v tomto s ním souhlasím. „To je česká, možná evropská klasika. Jsme trenéři fotbalu, hokeje, všeho…“ Reaguje tak na fakt, že se objevily otázky, proč policisté místo jedné budovy FF UK neevakuovali rovnou všechny. Sám také zaznamenal „spoustu nehezkých zpráv o tom, proč ti policisté nezasahovali.“
Tom Hanks jako pilot Sully
Během oné kritiky na práci policie a jejího prezidenta se mi několikrát vybavil obrázek Toma Hankse ve filmu Sully: Zázrak na řece Hudson. Slavný herec v něm ztvárnil pilota Sullenberga, který nouzově přistál na řece Hudson. Vyhodnotil totiž situaci tak, že po střetu letadla s ptáky a selhání obou motorů by nestihnul bezpečně doletět na nejbližší letiště. Sice zachránil život 155 pasažérům, zničil ale v podstatě celé letadlo. Mimochodem 15. ledna příští týden to bude přesně 15 let od tohoto unikátního přistávacího počinu. Jenže jen chvíli po něm se začaly vynořovat podobné otázky. Šlo celé situaci předejít? Mohl udělat něco lépe? Udělal někde chybu, za kterou by měl zaplatit?
Verdikt poroty
Stejně jako v případě tragédie v Praze, kde Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) prověřuje zásah policie, tak i v případě přistání na řece Hudson v New Yorku bylo vedeno proti pilotům vyšetřování. To nejprve dospělo díky počítačovým simulacím k závěru, že piloti měli dostatek času odklonit letadlo a bezpečně přistát na zemi. Jenže vzápětí se ukáže, že simulace vycházely z předpokladu, že piloti zareagovali ihned po střetu s ptáky – což je samozřejmě v takto bezprecedentní situaci takřka nemožné. To se potvrdilo a tím se i zlegalizovaly kroky, které piloti podnikli. Dále tak mohli být považováni za hrdiny.
Paralela mezi oběma situacemi
Asi je zřejmé, jakým směrem se snažím vést úvahy. V obou situacích, jak v Praze, tak v New Yorku, je částečně nefér celou situaci hodnotit zpětně. Obě situace se totiž dají nazvat metaforicky jako „černá labuť“. Samotné spojení v souvislosti s tragédií v Praze připomíná právě bývalý operátor URNA Svozil: „Je to věc, která se nikdy předtím nestala, na kterou neexistují mustry a nedá se ještě říct, že máme tuto konkrétní situaci perfektně nacvičenou.“
Samozřejmě tady slepě nestojím za policejním prezidentem a bez přemýšlení neschvaluji všechny jeho kroky. Osobně jsem rád, že je tady orgán jako GIBS, který celý postup jistě spravedlivě vyšetří. A pokud by byl shledán kdokoliv vinným, měl by samozřejmě být potrestán. Upozorňuji jen na to, že hodnocení kroků policie a jejího prezidenta po skončení „války“ a se znalostí, jak ona válka vlastně vypadala, je dnes opravdu snadný úkol pro kdejakého člověka. Jen málokdo by si ale jistě troufnul tyto kroky tvořit a rozhodovat o nich pod časovým tlakem přímo uprostřed „války“. Tak se raději našeho laického hodnocení zřekněme a nechme kompetentní vyšetření na jiných.
