Článek
Není to tak dávno, co se v Lidlu, kam občas chodím, nově objevily samoobslužné pokladny. Patřil jsem mezi ty zákazníky, kteří tento krok přivítali s radostí. Především s malým nákupem je to rozhodně výhra, můžete totiž ušetřit dost času. Samoobslužné pokladny ale z pro mě nepochopitelného důvodu stále zejí prázdnotou. A to víc, než by si dle mého pohledu zasloužily.
Benefity samoobslužných pokladen
Jenže ne každý tento pohled sdílí. Byl jsem proto svědkem zajímavého rozhovoru mezi jedním zákazníkem a prodavačkou, která měla samoobslužné pokladny na starosti. Ta se totiž snažila lákat lidi stojící se svým nákupem v klasické frontě právě k vyzkoušení si těchto pokladen. A ono je to vlastně logické. Benefitů to totiž přináší spoustu pro všechny strany. Jde například o:
- Ušetření práce zaměstnancům prodejny, kteří se mohou věnovat jiným aktivitám v obchodě.
- Snížení front a odbourání frustrace zákazníků.
- Ušetření času samotným zákazníkům.
- V důsledku i vyšší příliv zákazníků, a tedy vyšší tržby pro firmu.
Ve finále je pak spokojený zákazník, firma i zaměstnanci. Jenže právě to se patrně nelíbilo jednomu ze zákazníků Lidlu.
Přátelský rozhovor
Rozhovor v přátelském duchu mezi ním a pokladní probíhal přibližně takto.
„Pojďte si vyzkoušet samoobslužné pokladny, ráda vám s tím pomůžu.“
„Opravdu? A co bych z toho měl mít, když si to namarkuji sám?“
„Můžete ušetřit čas, máte jen pár věcí, ale samozřejmě je to na vás.“
„A dostanu za to nějakou slevu? Třeba procento z nákupu? To bych zkusil.“
„Ne, ne, to je bohužel bez slevy.“
„Nevadí, nechám se tedy raději obsloužit tady.“
Lidé kolem, kteří rozhovor vyslechli, trochu kroutili nad zmíněným zákazníkem hlavami. To i přesto, že rozhovor byl veden v přátelském duchu s jistou mírou nadsázky. Pán se při tom rozhovoru usmíval. A paní pokladní byla v klidu a snažila se jen opravdu marketingově zaujmout.
Sleva 1 % na celý nákup
Ale musím přiznat, že tak úplně hloupý nápad se slevou 1 % na celý nákup to jistě není. Pojďme jen trochu zapojit matematiku. Vezměme otevírací dobu např. Lidlu v Praze na Evropské, ten je v průměru otevřený 15 hodin denně. Každou minutu provedou platbu na samoobslužné pokladně dva lidé a průměrná hodnota nákupu je 130 korun (obě informace jsou můj odhad). Tržba Lidlu je pak každou minutu 260 Kč. Za celých patnáct hodin pak 234 000 Kč. Ve třicetidenním měsíci to pak dělá cca 7 020 000 Kč.
Pokud by tak například Lidl opravdu začal vracet 1 % z nákupu, který byl proveden na samoobslužných pokladnách, stálo by ho to v našem příkladu 70 200 Kč měsíčně. Je to hodně nebo málo?
No vezměme v potaz, že pokladní v Praze po třech letech bere cca 36 600 Kč. To je včetně odvodů přibližně 50 000 Kč. Když k tomu připočteme extra odměny, různá školení, benefity, pracovní vybavení a další náklady, nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že se celkový měsíční náklad na jednoho člověka bude rovnat právě částce 70 200 Kč.
Ve výsledku by pak na tom mohl Lidl, případně další řetězce docela ušetřit. Pokud si totiž představíme prodejnu se šesti samoobslužnými pokladnami, pak je ve stejný moment odbaveno právě šest zákazníků. Těm to tedy jistě trvá o něco déle než profesionálním prodavačům. Ti by pravděpodobně ve třech namarkovali ono zboží za stejnou dobu, jako šest zákazníků. Jenže v tomto případě se o samoobslužné pokladny nestarají ani tři zaměstnanci Lidlu, ale pouze jeden. Takže jednoduchou matematikou dospíváme k závěru, že by Lidl mohl šetřit dva zaměstnanecké platy měsíčně. Jeden by si „nechal“ a druhý „rozdal lidem“. A to už by byla slušná konkurenční výhoda, nemyslíte? Stačilo by jen zákazníky na samoobslužné pokladny naučit. A s jednoprocentní slevou by to určitě nebylo tak těžké.
