Článek
Je to jen několik málo dní, kdy se odborná i laická společnost poměrně ostře postavila proti uznávanému lékaři Antonínu Pařízkovi. Ten totiž zveřejnil fotografie dvou svých obézních pacientek s jediným cílem – poukázat na zdravotní nebezpečí plynoucí z obezity v průběhu těhotenství. Ať už to profesor Pařízek myslel jakkoliv, kritika zněla jasně za všech stran. Fotografie jsou urážlivé, dehonestující, neetické, ponižující. A to i přes to, že měl samotný Pařízek údajně k pořízení i zveřejnění těchto fotografií souhlas. Vyčten mu byl například Davidem Marxem, proděkanem 3. lékařské fakulty UK, i způsob komunikace, který zvolil.
Důležitý účel kampaně Nebuď pařez
A právě v reakci nejen na tento Pařízkův přešlap vznikla poměrně nová kampaň s názvem Nebuď pařez. Její účel je skvělý, důležitý a hodný podpory. Snaží se totiž nejen lékařům připomenout, že pacient má důležitá práva. Mezi ty zásadní, které právě tato kampaň vyzdvihuje, patří: „Právo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí…“
A tak je důležité, že podobná kampaň vůbec vznikla. Je správné podpořit vyšší citlivost lékařů směrem k pacientům na té nejobecnější rovině. Je správné snažit se zamezit ponižujícím komentářům z jejich strany. S tím vším budou jistě souhlasit všichni z nás.
Nevhodně zvolená cesta kampaně
Otázkou však nakonec zůstává, jak vhodný je způsob, jakým je celá kampaň vedena. Říká se, že jeden obrázek vydá za tisíc slov. A tak možná i proto hraje v této kampani obrázek klíčovou roli. Můžete si ho prohlédnout například na oficiálním facebookovém účtu kampaně ZDE.
Na obrázku je koláž fotografií žen ve spodním prádle. A právě zde se dostáváme k paradoxu. Proč jsou Pařízkovy fotografie, které měly poukázat na zdravotní rizika, označovány za dehonestující, když o pár dní později podobně dehonestující fotografie sdílí sami odpůrci Pařízkova jednání? V jistém smyslu jde přeci o to stejné. I tady se objevují polonahé ženy. I tady jsou anonymizované. I tady najdeme obézní prvky na ženách. A i tady daly ženy souhlas ke zveřejnění těchto fotografií.
Dehonestace jako způsob boje proti dehonestaci
Působí to jako situace, kdy rodič křičí na dítě, ať nekřičí. Tedy bojujeme proti necitlivosti způsobem, který může být také necitlivý. Eticky vzato, pokud tedy odmítáme zobrazit lidská těla způsobem, který může na někoho působit jako dehonestující, měla by tato logika platit univerzálně.
Jestliže jsme tedy většinově snímky Pařízka zavrhli, musíme bohužel stejně tak zavrhnout snímky pocházející z této kampaně. A to i v případě, že s účelem této kampaně nanejvýš souhlasíme. Nevyřešenou otázkou tak patrně zůstává, kde je ona hranice mezi osvětou a dehonestací. A také, zda boj proti dehonestaci nemůže být v některých případech sám o sobě dehonestující. Je třeba si v tom udělat jasno.
Webové stránky Děti jsou taky lidi: Nebuď Pařez
