Vesnice Pluckley se díky duchům dostala i do Guinnessovy knihy rekordů

Dnešní podoba Pluckley je o dost jiná než před zhruba třiceti lety. Panuje v ní příjemná atmosféra tradiční britské vesničky. Je to malá, ale prosperující obec obklopená jablečnými sady. Procházku vám zpříjemní pohled na spoustu kopců a pastvin, kde se pasou ovce. Téměř z každého místa se můžete kochat výhledem na High Weald - přírodní krajinu plnou malých farem, lesů a vesniček ležících na vrcholech kopců. Zkrátka opravdu idylické místo. Obec je navíc obdařena mnoha historickými nemovitostmi v čele s dominantou farním kostelem svatého Mikuláše (na hlavním obrázku). Za návštěvu stojí i nádražní budova železniční stanice, která byla postavena v roce 1842 a je jednou z posledních dochovaných z té doby.

Úplně jiný příběh se ale psal na konci osmdesátých let. V té době by v Pluckley nechtěl žít asi nikdo z nás. Tamní občané toho času totiž byli svědky přítomnosti více než 12 duchů a přízraků. Jedna z legend, která se traduje, je o africkém sluhovi, který pracoval pro místní rodinu v 18. století a byl vydán na smrt, když byl nalezen v posteli s dcerou svého zaměstnavatele. Od té doby se vrací vždy v noci. Jiná legenda hovoří o dámě chodící po místních silnicích v černých šatech. Podle některých jde o ducha ženy, která zemřela při autonehodě. Místní obyvatelé prý také často slyší záhadné zvuky a hlasy připomínající sténání, křik nebo zpěv. Vesnička si proto i díky těmto příběhům vysloužila oficiální uvedení do Guinnessovy knihy rekordů v kategorii „vesnice s největším počtem strašidelných příběhů na jednom místě“.

Pluckley tak toho pro svou popularitu a rozmach cestovního ruchu nemuselo úplně moc dělat. Vše nastartoval zmíněný zápis do Guinnessovky. Poté se vesnička Pluckley zviditelnila znovu. Tentokrát britským televizním seriálem „The Darling Buds of May“, kde hlavní roli sehrála tehdy ještě ne moc známá Catherine Zeta-Jones. Pluckley a její pověst přilákala i moderátory známého pořadu Top Gear (v 15. sérii a 4. epizodě), kteří během projíždění vesnicí diskutovali o její historii a strašidelných legendách. Na zájmu lidí o toto místo nezměnil nic ani fakt, že se později Guinnessova kniha rekordů rozhodla ukončit tuto kategorii „nejstrašidelnější vesnice“. Paranormální jevy je prý těžké měřit a být objektivní. Což musíme uznat.

Pluckley dnes je tedy o dost jinačí než dříve. Z rozhovoru pro BBC mezi reportérkou Helen Mark a místními obyvateli se můžeme dozvědět, že cestovní ruch opravdu vyrostl do obrovských čísel. Uživí se tu proto i několik malých obchodů, hospůdek a dokonce i dva hotely. Na oficiálním webu Pluckley je možné více proniknout do života místní komunity. Sami obyvatelé totiž tvrdí, že Pluckley pro ně znamená spoustu různých věcí, ale „na prvním místě velký smysl pro společenství“ (část obyvatel si můžete prohlédnout na této fotografii). Samotný pohled místních ale také není jednotný. Někteří na duchy nevěří, jiní jsou přeci jen opatrnější.

Budu hádat, že patrně nikdo z nás o této vesnici začátkem osmdesátých let nic nevěděl. Dokonce možná ani sami Britové. Dnes už ale Pluckley stranou zahraničních turistů určitě neleží. A rozhodně stojí za návštěvu, ať už to tenkrát s těmi duchy bylo jakkoliv. Navíc výlet nezabere ani tolik času. Z Prahy do Londýna to trvá letecky kolem dvou hodin a vlakem z Londýna přímo do Pluckley asi hodinu a čtvrt. Pak už je na nás, jestli si Pluckley užijeme více jako malebnou historickou vesničku, nebo spíše jako místo se strašidelnou pověstí.

Zdroje: www.pluckley.net, BBC