Článek
Jakožto nezaujatý fanoušek jsem si včerejší zápas naplno užil. Vychutnával jsem si každý fotbalový moment a pár z nich musím vyzdvihnout.
Vedení Rudých ďáblů
Poločasové vedení 2:0 mělo zajistit klid a dodat sílu mentalitě domácích hráčů, a zkraje druhého poločasu to tak i vypadalo. Manchester byl silný na míči a až na jednu střelu, proti které musel zasahovat Onana, se nic zásadního nestalo. Zlom však přišel po vystřídání Mikautadzeho, kdy do hry nastoupil mladíček Fofana - podle mého názoru klíčová postava při comebacku Lyonu.
Csaplárova past
Často se na to upozorňuje i v kabinách týmů, které hrají pouze vesnický fotbal - jakmile vedete 2:0, nesmíte usnout na vavřínech. A to se přesně stalo Manchesteru. Po zaváhání inkasovali branku na 2:1 a ta s nimi otřásla. Na řeči jejich těla byla znát nervozita, Lyon se dostával čím dál tím víc do tlaku a odměnou hostů byla vyrovnávací branka. Nebýt následné červené karty pro Tolissa, tak by Manchester zažil kompletní Csaplárovu past a vypadl by již v základní hrací době.
Červená karta a prodloužení
Vyloučení bylo podle mě velmi přísné (například v porovnání se středečním utkáním Realu, ve kterém neměl dohrát Rüdiger po šlápnutí na Lewise-Skellyho), ale jelikož šlo o druhou žlutou kartu, tak si ho rozhodčí obhájí. Z mého pohledu však zakopl Yoro o svou vlastní nohu. Díky vyloučení opadl tlak Lyonu a skórovat mohli ještě domácí, ale střela Bruna Fernandese šla těsně mimo. Na řadě tak bylo prodloužení.
V něm jsem viděl chuť Lyonu, který nechtěl rozhodně nic vzdát - a z toho pramenila šance, kterou proměnil nekompromisně Cherki. Ve druhém poločase prodloužení se však stalo něco nevídaného. Ve 108. minutě fauloval ve vápně Yoro a příležitost k navýšení skóre dostal Lacazette, který se z pokutového kopu nemýlil a upravil celkové skóre na 6:4. V tu chvíli potřeboval Manchester vstřelit alespoň dvě branky, aby mohl rozhodnout penaltový rozstřel.
Charakter United
Domácí fotbalisté se ovšem nevzdali a v situaci, kdy nemají pořádného útočníka, jsem byl mile překvapen tahem Amorima, který vyslal v průběhu hry na hřiště Kobbieho Mainooa a na hrot se nebál vysunout Harryho Maguirea. Oba zmínění borci byli pro zvrat klíčoví. Po odpískaná druhé penalty v prodloužení, kterou proměnil Fernandes, začal obrovský tlak United.
Nejprve vyrovnal ve 120. minutě celkové skóre Mainoo, který se drzou zasekávačkou ve vápně dostal k zakončení a s klidem uklidil míč k tyči. Avšak moment, který otřásl celým Old Trafford v základech, přišel ve 121. minutě. Při absenci útočníků nemohl rozhodnout nikdo jiný než žolík Rubéna Amorima - Harry Maguire. Ten se fantasticky zavěsil do centru Casemira a celé utkání rozhodl.
Pro United to bylo zadostiučinění po celé sezóně, a zároveň po vyhrocené atmosféře, která panovala mezi oběma týmy kvůli Onanovi a Matičovi, kdy srbský středopolař nazval kamerunského brankáře nejhorším gólmanem v historii anglického klubu.
Dojde si United pro pohár?
V pozápasovém rozhovoru trenér domácích otevřeně přiznal, že Premier League jde stranou a klidně tam budou hrát s mladíky. Prioritou je Evropská Liga, ve které chtějí triumfovat a zajistit si evropské poháry i pro příští rok.
Pokud budou bojovat stejně jako v dvojutkání proti Lyonu, tak mají velkou šanci na úspěch. V semifinále na ně ovšem čeká Athletic Bilbao, které vyřadilo skotské Rangers a má obrovskou motivaci jít do finále. V případě postupu by si ho totiž zahráli na svém domácím stadionu, který letošní finále EL hostí.
Co myslíte vy? Probojuje se Manchester United do finále? Získá alespoň tuto trofej? Dejte mi vědět v diskuzi a neváhejte hlasovat v anketě.
Anketa
Zdroj: Livesport
