Článek
Na začátku upřímně přiznávám, že v době povinné vojny jsem měl jiné ambice nebo zájmy a mezi to povinné (v té době už "jen 18 měsíců") vojenčení rozhodně nepatřilo. Proč tomu tak bylo, je na delší rozbor. Lze předpokládat že to bude mít podobné i dnešní, nebo následující generace, které by se to případně mohlo týkat. Nicméně změna bude podle všeho do budoucna velmi nutná, i když si nemyslím že to nutně musí znamenat povinnou vojnu v takové podobě kterou moje ročníky ještě pamatují.
Osobně to vnímám spíš jako problém v myšlení a chuti pro svoji vlast něco udělat. Často čtu příspěvky lidí kteří se hlasitě vydávají za vlastence a ty co chtějí mír. Přitom veřejně oslavují zločince kteří napadli suverénní stát kdy využívají k omluvě jejich chování vylhaných argumentů agresora a při pouhém náznaku nebo zmínce o možné budoucí povinné vojně, jsou hlasitě proti a každého kdo se o to téma jen otře, za toho kdo chce nebo přímo vyvolává válku.
Ani nebudu po XX té opakovat, že právě nečinnost a přehlížení zvěrstev, bylo vždy prvním krokem k tomu, aby se mohla rozhořet další válka, která stála mnoho lidských životů a dalšího zmaru. Tedy výkřiky a chování těchto hlasitých vlastenců je právě tím, co k další válce směřuje. Mír se nedá udržet jen kecáním na sociálních sítích a u stolu politiků. Jasně to ukazuje Putin, který nasliboval veřejně cokoliv se mu hodilo, ale jednal pak ve skutečnosti úplně jinak a všechny sliby kdykoliv porušil.
A jsem u samotného jádra pudla. Domnívám se že by bylo velmi potřebné začít učit lidi a především novou generaci, opravdovému vlastenectví a ne té parodii kterou předvádí určitá část společnosti. Například opět zavedenou brannou výchovou, ve které začne brán důraz na zdraví, sporty či další dovednosti, které povedou k výchově zdravější a připravenější generace. Důležité je i správně vysvětlit co vedlo k předchozím válkám a co znamená opravdové vlastenectví, nebo hrdost na kterýkoliv státní symbol nebo příslušnost k rodné zemi. Že zdaleka nejde jen o „kecy“, ale umět se za svoji vlast i postavit, klidně se zbraní v ruce, pokud to bude někdy opravdu potřeba. Ano, to je opravdové vlastenectví. Ne jen vyřvávat když vyhrajeme v hokeji nebo v jiném sportu, ale věřit ve „své“ sportovce a fandit jim i v momentě kdy se jim úplně nedaří.
Jsme národ kverulantů, tedy těch co si systémově furt musí na něco stěžovat. To je jedna z nepěkných vlastností které nás nyní ve světě bohužel tak trochu charakterizují. Osobně se ale za vlastence také považuji, nicméně ne takového o kterých zde píšu. Pokud bude někdy potřeba (což doufám že nebude) dobrovolně otevřu trezor a půjdu se svou legálním zbraní bránit svou zem dříve, než se dostanou před náš plot a zahradu. Prostě když to bude nutné, klidně položím svůj život za to, abych pomohl udržet svou rodinu v bezpečí a nebo ji uchránil před životem v útlaku na který si ještě mnozí mohou vzpomenout, pokud nemají krátkou paměť. Ochotně začnu platit o 5 kč více za naftu do auta, abych nákupem ropy z jiného státu než Russka nepodporoval jejich válečné tažení Ukrajinou, až před brány naší vlasti a nebudu kvůli tomu remcat. Chystám před svým domem stožár, kde hrdě vyvěsím naši vlajku, na kterou jsem opravdu hrdý. Dětem se vše snažím pečlivě vysvětlovat a snažím se aby uměly rozpoznat co se za některými výroky lidí skutečně skrývá, protože mrška pravda se umí často pěkně schovat. Učím je to že znalost historie může skrývat i naši lepší budoucnost. Ne vždy to padne okamžitě na úrodnou půdu, ale prostě dělám co můžu, aby z nich jednou byly také skuteční vlastenci a ne pseudo vlastenci které známe z uřvaných diskusí na sociálních sítích v dnešní době. Věřím že je to tak správné a že by to mohla být cesta jak se v budoucnu stát opravdu silným a hrdým národem.
Domnívám se, že hrdí a silní lidé se naučí bránit nejen své názory a postoje, ale i svou vlast.
Co myslíte? Může to fungovat?
