Článek
Moderní technologie, která nám ušetří čas. Jenže teď, po několika letech zkušeností, mám pocit, že je to spíš peklo než pokrok. A hlavně pro starší ročníky.
Před pár dny jsem šla do supermarketu na běžný nákup. Bylo to ve středu odpoledne, kdy obchody praskají ve švech kvůli novým slevám z letáků. Už když jsem přišla k pokladnám, bylo mi jasné, že to nebude jednoduché. Z deseti pokladen byla otevřená jen jedna klasická s obsluhou. Zbytek tvořily samoobslužné pokladny. A fronta u té jediné pokladny s pokladní? Nekonečná.
Stála tam starší paní s plným vozíkem, pán hledající drobné v peněžence a maminka s dětmi, které se nudily a pobíhaly kolem. Všichni čekali a čekali. A já? Já jsem si řekla: „Dobře, zkusím samoobslužnou pokladnu.“ Měla jsem jen pár věcí, tak to přece nemůže být tak těžké.
Ale jakmile jsem začala skenovat zboží, narazila jsem na problém. Něco nešlo načíst, něco hlásilo chybu. Musela jsem volat obsluhu, která byla samozřejmě zahlcená dalšími zákazníky s podobnými problémy. Celý proces mi trval dvakrát déle než u běžné pokladny.
Vedle mě stál starší pán s malým košíkem a bezradně se díval na obrazovku. „Můžete mi pomoct?“ zeptal se mě zoufale. Snažila jsem se mu vysvětlit, jak to funguje, ale bylo vidět, že je z toho zmatený. Nakonec jsme museli zase volat obsluhu.
Když jsem odcházela z obchodu, byla jsem naštvaná. Nejen na ten systém samoobslužných pokladen, ale i na sebe. Uvědomila jsem si totiž jednu věc: na těchto pokladnách vlastně pracujeme místo pokladních.
A co za to dostanete? Nic. Žádnou slevu za to, že jste si sami obsloužili svůj nákup. Žádný bonus za ušetřený čas zaměstnanců obchodu.
A co hůř – tento systém vlastně podporuje to, že obchody zaměstnávají méně lidí. Místo deseti pokladních teď mají jednu nebo dvě a zbytek práce nechají na nás zákaznících. A kdo na to doplácí? Především starší lidé.
Pro mladší generaci jsou samoobslužné pokladny většinou v pohodě. Vyrůstali jsme s technologií, jsme zvyklí na dotykové obrazovky a skenery. Ale co důchodci? Pro ně je to často nepřekonatelná překážka.
Viděla jsem tolik starších lidí, kteří stojí před těmi obrazovkami a nevědí si rady. Někteří se snaží číst instrukce a pochopit systém, jiní se prostě vzdají a jdou čekat do té nekonečné fronty u klasické pokladny. A to není fér.
Navíc ty fronty u jediné otevřené pokladny s obsluhou jsou opravdu peklo. Starší lidé tam často čekají dlouhé minuty nebo i hodiny jen proto, že nemají jinou možnost.
A co když máte plný vozík? To už je úplná katastrofa. Skenovat každou položku zvlášť, hledat kódy na zeleninu nebo pečivo… To všechno zabere spoustu času a nervů.
Taky mě napadá otázka bezpečnosti těchto systémů. Kolikrát už jsem slyšela příběhy o tom, jak někdo omylem naskenoval něco dvakrát nebo naopak něco zapomněl naskenovat a byl pak obviněn z krádeže? Nebo jak lidé nevědomky zaplatili víc kvůli chybám v systému?
A co ti zaměstnanci obchodů? Ti musí být pod neustálým tlakem řešit problémy u samoobslužných pokladen a zároveň zvládat fronty u klasických pokladen. Nemluvě o tom, že mnozí přišli o práci právě kvůli tomu, že je nahradily tyhle stroje.
Samoobslužné pokladny možná šetří peníze obchodům, ale rozhodně nešetří náš čas ani nervy. A rozhodně nejsou spravedlivé vůči starším lidem nebo těm, kteří nejsou technicky zdatní.
Takže co s tím? Možná bychom měli začít požadovat změnu.
