Článek
Když na kmeni břízy uvidíte černou, popraskanou bouli, která vypadá, jako by do stromu udeřil blesk, nejspíš jste narazili na čagu. Tak se lidově říká útvaru, který vytváří houba rezavec šikmý (Inonotus obliquus). Na první pohled nic lákavého, a přesto patří k nejznámějším „lesním čajům“ severní Evropy a Sibiře.
Houba, která nevypadá jako houba
To, co na bříze vidíme, není klasická plodnice s kloboukem ani choroš. Je to takzvané sterilní mycelium, hustá hmota houbových vláken promíchaná se dřevem. Zvenku je černá a tvrdá jako uhel, uvnitř má rezavě oranžovou barvu a korkovitou strukturu. Skutečné plodnice, ze kterých se šíří výtrusy, vytvoří houba až po odumření stromu, a to pod kůrou, takže je člověk téměř nikdy nevidí.
Čaga roste pomalu a jeden nádor se na stromě vyvíjí mnoho let. Kromě bříz ji najdeme výjimečně i na olších nebo bucích, ale tradičně se sbírala jen z bříz.
Čaj chudých i čaj spisovatelů
V ruských vesnicích byla čaga po staletí obyčejným nápojem. Pravý čaj byl drahý, a tak lidé strouhali nebo drtili kousky čagy a louhovali je v horké vodě. Vznikal tmavý, mírně nahořklý nápoj s lehce dřevitou chutí.
Do světové literatury se čaga dostala díky Alexandru Solženicynovi. V románu Rakovinné oddělení o ní jedna z postav vypráví jako o lidovém prostředku, kterým se na venkově léčilo. Kniha tím čagu proslavila daleko za hranicemi Sovětského svazu.
Co o ní říká věda
Laboratoře v Rusku, Finsku, Koreji i jinde čagu zkoumají už desítky let. Zajímají je hlavně látky, které obsahuje, například betulin převzatý z březové kůry, polysacharidy a polyfenoly. Většina výzkumu ale zatím probíhá v laboratoři a na zvířatech, takže z něj nelze vyvozovat jednoduché závěry pro člověka.
Za zmínku stojí i opačná strana. Čaga obsahuje velké množství šťavelanů. V odborné literatuře jsou popsány případy lidí, kteří ji dlouhodobě pili ve velkém množství a měli potom potíže s ledvinami. I u „přírodního čaje“ tedy platí, že méně je někdy více.
Sbírat, nebo nechat být?
U nás je čaga poměrně vzácná a roste hlavně ve vyšších polohách a na severu. Pokud ji v lese najdete, pamatujte, že strom patří vlastníkovi lesa a bez jeho souhlasu z něj nic odřezávat nesmíte. Navíc při neopatrném sběru vzniká rána, kterou do stromu vnikají další houby a škůdci. Většina čagy, která se dnes prodává, proto pochází z Ruska, Finska a Pobaltí, kde je bříz a čagy nesrovnatelně víc.
Až budete příště procházet březovým hájem, podívejte se pozorně na kmeny. Černá hrouda, kterou byste dřív přehlédli, má za sebou příběh dlouhý několik století.
