Hlavní obsah

Od lesa ke kapsli: jak vzniká houbový doplněk stravy

Foto: Arne Müseler, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 DE

Než se vitální houba dostane do kapsle, projde cestou dlouhou několik měsíců. Od výběru kmene přes pěstování až po laboratoř.

Článek

Kapsle s houbovým práškem vypadá nenápadně. Šedohnědý obsah v průhledné tobolce neprozradí, kolik práce za ním stojí. Přitom cesta od houby v lese ke kapsli je delší, než by člověk čekal, a v každém kroku se dá něco udělat dobře, nebo odbýt.

Všechno začíná kmenem

Pěstitelé hub pracují podobně jako šlechtitelé ovoce. Nestačí jim „nějaká reishi“, potřebují konkrétní kmen, tedy linii houby s ověřenými vlastnostmi. Kmeny se uchovávají v laboratořích na živných půdách, často se získávají z divokých plodnic a pak se léta udržují a vybírají. Na kvalitě výchozího kmene záleží, jak dobře bude houba růst a jaké látky bude obsahovat.

Substrát a trpělivost

Z laboratorní kultury se namnoží sadba, nejčastěji mycelium prorostlé zrny obilí. Tou se naočkuje substrát, na kterém budou houby růst. U dřevokazných hub, jako je reishi, shiitake nebo outkovka, jsou to piliny tvrdého dřeva, štěpka nebo přímo polena. Substrát se předem sterilizuje nebo pasterizuje, aby houbě nekonkurovaly plísně.

Pak přijde čekání. Mycelium musí substrát celý prorůst a teprve potom začne tvořit plodnice. Podle druhu to trvá od několika týdnů po mnoho měsíců. Pěstitel přitom hlídá teplotu, vlhkost, světlo i množství čerstvého vzduchu. Reishi například při nedostatku vzduchu nevytvoří typický „klobouk“, ale protáhlé parohy.

V Evropě se pěstování vitálních hub věnuje jen menší počet firem. Jednou z nich je tyrolská Tyroler Glückspilze, která pracuje s certifikovaným ekologickým pěstováním.

Sklizeň a sušení

Plodnice se sklízejí ve správné fázi zralosti. Příliš mladé nemají plně vyvinuté složení, příliš staré už uvolňují výtrusy a mohou se kazit. Hned po sklizni se suší, obvykle při mírných teplotách, aby se nepoškodily citlivé látky. Čerstvá houba obsahuje většinou kolem 90 procent vody, takže z deseti kilogramů zůstane zhruba kilo suché hmoty.

Prášek, nebo extrakt

Usušená houba se pak buď jemně umele na prášek, nebo zpracuje na extrakt. Při extrakci se rozdrcená houba vyvařuje v horké vodě, někdy i v alkoholu, který uvolní jiné skupiny látek, například triterpeny u reishi. Roztok se pak zahustí a usuší na prášek. Tradiční asijské postupy pracovaly hlavně s odvary, takže horkovodní extrakce na ně navazuje.

Laboratoř na konci cesty

Hotová surovina by měla projít testy. Kontroluje se mikrobiologická čistota, obsah těžkých kovů a pesticidů a u kvalitních výrobců i obsah sledovaných látek, nejčastěji beta-glukanů. Teprve potom se prášek plní do kapslí nebo balí volně.

Celý proces od výběru kmene po hotový výrobek tak může trvat i půl roku. Proto se vyplatí vědět, co se skrývá za obyčejnou kapslí. Ne každá prošla celou touto cestou.

Rychlejší a levnější zkratky samozřejmě existují. Místo plodnic lze použít mycelium vypěstované za pár týdnů na obilí, místo vlastního pěstování nakoupit anonymní prášek ze zámoří a místo laboratorních rozborů spoléhat na certifikát dodavatele. Výsledná kapsle vypadá úplně stejně. Rozdíl uvidíte až tehdy, když se začnete ptát, odkud se houba vzala a kdo ji kdy naposledy změřil.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz