Adorace Izraele českými médii je již neúnosná

Za války je běžné a pochopitelné, že si každá armáda hlídá informace o svém pohybu a záměrech, některé zprávy jsou proto tou kterou vládou označeny za tajné a jejich publikování s sebou nese riziko trestu pro autory i média. Součástí válečné taktiky je jednostranná propaganda, která využívá tu část pravdy, která se momentálně hodí, ale i zamlčování a zkreslování či rovnou dezinformace.

Česká mainstreamová média k takovému jednání až na výjimky nikoho nepotřebují, ve vztahu k Izraeli se chopila (auto)cenzury sama, za pomoci šíření izraelské propagandy. Hrají tak stejnou roli jako čeští politici, již bychom coby módní ideologický směr mohli nazvat adorantismem, což je stav mysli, v němž pravda, skutečnost a realita hrají podřadnou roli. Stačí se podívat, kolik lidí volí Trumpa, Netanjahua, Orbána nebo Fica a na jejich až fanatickou adoraci těchto politiků. Nárůst takové adorace oslabuje demokracii: upozaďuje pluralitu politických stran a možnost jejich střídání u moci. (Ostatně, adoraci českých politiků našimi médii jsme prožívali v první půli 90. let, přes všechny tehdejší aféry, tunelování a další rozkrádání, i proto se opozice dostala k moci až ke konci desetiletí.)

Současné české sdělovací prostředky se po vzoru české vlády řídí proklamovanou tradicí, že Češi stojí vždy na straně Izraele, ať provede cokoli. A touto zpravodaji překreslenou realitou se poté řídí i komentátoři dění v Izraeli a Palestině. Tím se vzdávají své role v demokratické společnosti obvyklé (být hlídacími psy demokracie se snahou o co nejpravdivější popsání dění) a stávají se součástí propagandy jedné ze zúčastněných stran. A čím déle táhnou novináři i politici tuto káru, tím více se ve společnosti utvrzuje atmosféra, že je lepší se mýlit s Netanjahuem a jeho krajně pravicovou vládou, než mít pravdu se skutečností.

Vztah k Izraeli je u nás založen na pudech a emocích, což ve veřejném prostoru leckdy přerůstá v hysterický pokřik. Vytváří se tak stav škodící celé společnosti, protože ji ještě nesmiřitelněji rozděluje, než tomu bylo dosud: ti, kteří se snaží hodnotit situaci věcně a na základě ověřených informací, jsou na sociálních platformách často označováni za zrádce jen proto, že mají jiný pohled na věc a odmítají spoluutvářet mýtus o bezchybném Izraeli.

Už několik měsíců pročítám denně izraelské židovské noviny (jsou tam i arabské) a můj první dojem byl absolutní šok. Vycepován českými médii jsem takový příval nestranných informací a kritiky izraelské vlády nečekal. Mnozí izraelští novináři, publicisté a intelektuálové mají jasno: Netanajahu patří k viníkům neblahého stavu celé země a musí nejpozději po válce odejít z politiky. A většina z nich je přesvědčena, že Netanjahu prodlužuje válku s Hamásem jen proto, aby si zachoval alespoň nějakou šanci zůstat v politice. Takový pohled na věc, vyfutrovaný věcnými argumenty, jsem od českého komentátora z mainstreamových médií slyšel jen jednou.

Tak schválně hádejte, které české noviny zveřejnily tento komentář (ukázka):
„Izrael čelí historické porážce, hořkému ovoci let katastrofální politiky…Benjamin Netanjahu a jeho političtí partneři … doposud neprojevili žádnou lítost nad svými minulými chybami a žádnou ochotu změnit směr. Pokud budou nadále utvářet politiku, dovedou nás a celý Blízký východ do záhuby. Místo abychom se vrhli do nové války s Íránem, měli bychom se nejprve poučit z neúspěchů Izraele za posledních šest měsíců války… už před íránským útokem jsme raději zavírali oči před tím, co se dělo v Gaze a na Západním břehu. Pokud však nezměníme své chování vůči Palestincům, naše arogance a pomstychtivost nám způsobí historickou pohromu. Po šesti měsících války je mnoho rukojmích stále v zajetí a Hamás je stále na nohou, ale pásmo Gazy je zdevastované, mnoho tisíc jeho lidí bylo zabito a z většiny jeho populace jsou nyní vyhladovělí uprchlíci… mezinárodní postavení Izraele také v troskách… jsme nenáviděni a ostrakizováni i mnoha našimi bývalými přáteli…“

Ano, uhádli jste, tohle nenapsaly české noviny, ale izraelský HAARETZ, 18.4. 2024.

Jeden z předních izraelských intelektuálů, diplomat Nadav Tamir napsal v únoru letošního roku na svůj blog v The Times of Israel tuto kritiku (výňatek): „Premiér Benjamin Netanjahu ví, že existují selhání, která nelze vysvětlit. Jako každý neúspěšný vůdce hledá, na koho by mohl svalit vinu, a dělá vše, co je v jeho silách, aby ji odvrátil od sebe, přestože je zodpovědný za největší katastrofu v dějinách Izraele a za to, že 134 zajatých Izraelců v Gaze denně trpí nevýslovnou hrůzou…
„Katar slouží Hamásu“ je Netanjahuovo prohlášení, které sdělil rodinám zajatců ještě před tím, než to zopakoval na tiskové konferenci. Opravdu? Byl to Izrael vedený stejným Netanjahuem, který požádal Katar, aby dodával Hamásu peníze, které pak posílily jeho vládu v Gaze…pokud Katar sloužil Hamásu, sloužil Hamásu i sám Netanjahu. Ale pravda je mu k ničemu, jde mu jen o své osobní zájmy. Podstatou jeho politiky je: „Palestinská samospráva je břemeno a Hamás je aktivem“, jak uvedl v roce 2015 Netanjahuův spolupracovník Bezalel Smotrič. Těmito slovy vyjádřil deklarovanou politiku několika Netanjahuových vlád, jejichž cílem bylo oslabit Palestinskou samosprávu a posílit Hamás…“

Namátkou pár dalších příkladů z mnoha:
ISRAEL HAYOM, 7.11. 2023 (do té doby tyto pravicové noviny bezvýhradně podporovaly Netanjahuovu politiku): „Nepřetržité politické hašteření v době, kdy zuří válka; soupeření o pozice v poválečné realitě; Ministři kabinetu chrlí štvavou a podněcující rétoriku, aby byli pouze pokáráni, a pak to dělají znovu, jako by se nic nestalo, a to vše ve jménu politického přežití. A to jsem se ještě nezmínil o nedostatku zodpovědnosti na jejich straně. Premiér Benjamin Netanjahu se bezpochyby soustředí na válku, ale Bibi Netanjahu se soustředí na záchranu své kůže. Dívá se na svou nesnáz a přemýšlí o dni po válce, když ji stíhá; přemýšlí o způsobech, jak zachovat svou vládní koalici, udržet se u moci a udržet si politickou životaschopnost v průběhu let.“

Yoana Gonen napsala 28.5. 2024 v Haaretzu (úryvek):  „Pohledy na exploze v táboře vysídlených osob v Rafahu tento týden byly děsivé, dokonce i na válku, která poskytuje stále více nesnesitelných obrázků. Batolata sražená na zem, spálená těla a obrovský požár, který zničil vratké stany, v nichž se skrývali civilisté, v oblasti, kterou Izrael prohlásil za bezpečnou… A mezitím v Izraeli, v jiné vizi pekla, někteří rádi vidí rozřezané děti a ohořelé civilisty. Svéí potěšení z toho vyjádřil například Avihai Shorshan, šéf bezpečnosti osady Kfar Adumim, který je známý obtěžováním svých palestinských sousedů… Ale stejně jako v Dantově pekle se i peklo, do kterého se izraelská společnost propadla, skládá z různých kruhů. Obklopující srdce temnoty, kde lidé tančí na krvi, sídlí kruh samozřejmých nebo implicitních popíračů. Odtud se ozývá křik všech, kteří by při pohledu na těla a oheň mohli okamžitě říci, že jde o falešná propagandistická videa…, že počty mrtvých jsou přemrštěné…V dalším kruhu nejsou žádné příšery, které by se radovaly z mrtvých dětí, jen žvanilové a fabulátoři, kteří nacházejí sofistikované způsoby, jak smazat utrpení druhých: Nestalo se, a když se stalo, tak co?

V sousedícím kruhu poskakují slovní žongléři: členové vlády a armády, kteří ovládají mechanismus eufemismu, jenž přebarvuje zabíjení civilistů. „Útok byl proveden v souladu s mezinárodním právem s použitím přesné munice,“ rychle nás uklidnily Izraelské obranné síly. To neznamená, že desítky lidí jsou méně mrtvé, ale může to přesvědčit Haag, aby se zdržel vydávání soudních příkazů. Vedle nich sedí na čalouněných židlích všichni submisivní novináři, kteří se zdržují informování o izraelských akcích v Gaze. Podle nich je hrůza, která se odehrála v Rafahu, skutečně poněkud nepříjemná záležitost, ale ne kvůli dětem, které přišly o končetiny, ale proto, že škodí diplomacii a špatně se snímá na televizní obrazovky gojímů.“

Nejde samozřejmě jen o názory, ale i o konkrétní zpravodajství. Například u nás všeobecně sdílené přesvědčení, že za smrt palestinských civilistů v Gaze je odpovědný výhradně Hamás, nikoli žádným způsobem Izrael, vyvracejí některá izraelská média. Například Magazín +972 (který dělají židovští a arabští novináři spolu) přinesl informaci, že Izrael používal minimálně v prvních týdnech války k určování cílů bombardování umělou inteligenci - tento program, který vyhledával teroristy u nich doma (sic!), přitom měl 10 procentní chybovost. (Podrobněji ZDE) Izrael tak doslova rozbombardoval města na severu Gazy, namísto toho, aby zvolil pozemní operaci, při níž je ohroženo mnohem méně civilistů. Chytré bomby, které jsou přesné a mají mnohem menší dopad na okolí, používá Izrael až nyní. Guerillovou taktiku, při níž komanda vyhledávají konkrétní teroristy a likvidují je, použil jen výjimečně a až po několika měsících války.

A víte z českých médií, že v Gaze Palestinci několikrát demonstrovali proti Hamásu, poprvé už v prosinci? Ale i později, jak o tom informoval Yediot achronot na svém serveru Ynetnews. A že v Izraeli právě probíhají protivládní demonstrace s požadavkem na nové volby? Nebo, že izraelští vojáci rabují domy v Gaze? Že premiéra Netanjahua obvinil ze selhání při ochraně bezpečnosti Izraele další z bývalých náčelníků generálního štábu a ministr válečného kabinetu Gadi Eisenkot (který ztratil svého syna, během operace v Gaze). „Každý, kdo říká, že v Rafahu rozeženeme několik praporů (Hamásu) a pak přivedeme zpět rukojmí, rozsévá falešnou iluzi,“ řekl mj. Eisenkot.

A z kolika českých médií jsme se mohli dozvědět, že teroristických útoků na Západním břehu Jordánu se vedle palestinských teroristů dopouštějí i někteří židovští osadníci. A že k násilí je podněcují extremističtí ministři současné izraelské vlády, protože chtějí Západní břeh Jordánu i Gazu připojit k Izraeli, pochopitelně bez Palestinců? (Podrobnosti a odkazy ZDE)

Loni v červnu, tedy pět měsíců před teroristickým útokem Hamásu, vysocí izraelští bezpečnostní činitelé odsoudili terorismus židovských osadníků ze Západního břehu poté, co ti zaútočili v okolí palestinské vesnice Umm Safr severně od Ramalláhu. „V posledních dnech došlo k násilným útokům Izraelců v Judeji a Samaří (Západní břeh – pozn. fk) proti nevinným Palestincům… Tyto útoky odporují všem morálním a židovským hodnotám. Představují ve všech směrech nacionalistický terorismus a my jsme povinni proti němu bojovat,“ uvedli ve svém prohlášení náčelník izraelského generálního štábu generál Herzi Halevi, Ronen Bar, ředitel bezpečnostní služby Šin Bet a izraelský policejní velitel Ja’akov Šabtaj.

Dne 16. srpna 2023, vydala Šin Bet dokument, v němž obviňuje židovské osadníky z provádění teroristických útoků proti Palestincům, což podle její analýzy vede ke zvýšení odporu proti Izraeli a jeho okupaci Západního břehu. Tento dokument rozzlobil krajně pravicové ministry, kteří poté zaútočili na bezpečnostní a vojenské instituce, a tvrdili, že přijímají levicové myšlenky a již nedokážou rozlišovat mezi palestinským nepřítelem a izraelským lidem, zejména osadníky žijícími na Západním břehu. Informovala o tom izraelská i světová média .

A již po skutečně odporném teroristickém útoku Hamásu na nevinné izraelské obyvatelstvo a únosu rukojmích k tomu 3.11. 2023 napsal The Times of Israel:  „Na včerejším zasedání kabinetu vyjádřil šéf bezpečnostní agentury Šin Bet své znepokojení nad vlnou smrtícího násilí ze strany osadníků na Západním břehu a dodal, že ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir se pokouší tento jev bagatelizovat.“

Kolem krajně pravicových ministrů izraelské vlády její spojenci v čele s USA pozvolna utahují smyčku. Například: extremistický aktivista Bentzi Gopstein, zprvu oficiální, poté neoficiální poradce krajně pravicového ministra Ben Gvira, byl nedávno spolu s fašizující aktivistickou bojůvkou Lehava, kterou vede, zařazen na seznam extremistů Bidenovy vlády i EU, na něž se vztahují sankce (Podrobnosti v The Jeruzalem Post a další ZDE.) Gopstein byl vícekrát vyšetřován policií i souzen za protikřesťanský a protiarabský extremismus a rasismus. I izraelští Arabové jsou podle něj bez výjimky nepřátelé, kterých je třeba se zbavit, a o křesťanech hovoří jako o pijavicích sajících židovskou krev. Gopstein pěl v roce 2017 chválu na Barucha Goldsteina, židovského teroristu, který v roce 1994 zavraždil 29 palestinských věřících v Hebronské hrobce patriarchů. Byl zatčen i krátce poté, co se členové Lehavy pokusili vypálit arabsko-židovskou školu v Jeruzalémě v listopadu 2014. Někteří izraelští zákonodárci se ji pokusili označit za teroristickou skupinu.

Toto je muž velmi blízký ministru bezpečnosti (sic!) Ben Gvirovi. Ten po svém vstupu do vlády trošičku slevil na rétorice, ale názory má stejné jako Gopstein. I ministr financí a vůdce Náboženské sionistické strany Bazelel Smotrič je náboženský ultranacionalista. Volá po „sterilních zónách“ kolem nelegálních židovských osad na Západním břehu či po tom, aby palestinští mladíci, kteří házejí na izraelské hlídky kameny, byli stříleni na potkání. Je zastáncem „soudního systému Tóry“ (židovská varianta islámského práva šaria) a jednou byl zatčen pro podezření, že se chystal vyhodit do povětří dálnici na protest proti tomu, co považoval za měkké zacházení s obyvateli Gazy. „V Judeji a Samaří (Západní břeh) jsou dva miliony nacistů, kteří nás nenávidí stejně jako nacisté z Hamásu-Islámského státu v Gaze,“ řekl například na podporu židovských extremistů.

Tak snad by se čeští dřímající hlídací psi mohli konečně probrat z adoračního oparu alespoň ve věcech politických. A mohli by začít zjišťováním, co řekli a udělali (říkají a dělají) ministři Ben Gvir, Smotrič a další vládní extremisté, včetně kontextu (jak to dělá třeba The Telegraf). Snadno by se tak dozvěděli, jaká byla před teroristickým útokem Hamásu v celém regionu atmosféra a kdo ji spolu s Hamásem zavinil - jedním z důvodů počínání Hamásu je chování židovských osadníků vůči Palestincům, což tvrdí i Fatah, jenž Západní břeh spravuje a s nímž USA a EU spolupracují.

Čeští žurnalisté i politici správně odsuzují terorismus Hamásu - s teroristy je třeba nemilosrdně zatočit. Ale co dál? Má se podle nich zatočit se všemi teroristy nebo jen s těmi nežidovskými? Americká vláda, EU a mnohé její členské země uvalují na židovské extremisty i jejich organizace sankce a dlouhodobě naléhají na izraelskou vládu, aby zvolila jinou vojenskou taktiku, při níž padne co nejméně civilistů. Česká vláda pospolu s českými médii se však i nadále tváří, jako by nic takového neexistovalo. Adorantismus je krom demokracie zjevně nebezpečný i rozhledu a inteligenci… skvěle však zastírá svědomí.

Mé předchozí texty na toto téma
https://babylonrevue.cz/jeste-k-valce-v-izraeli/

https://www.forum24.cz/izraelsko-palestinska-tragedie-bohyne-pomsty-nemesis-aneb-na-ci-strane-je-vina