Článek
Starověcí Řekové věřili, že celý jejich život je řízen osudem a přikládali osudu tak velkou váhu, že samotnou bohyni osudu (Ananké) dali ve svém pantheonu spolu s bohem času (Chronos) na první místo a všichni ostatní bohové (Zeus, Héra a další) a lidé, byli odkázáni na to, co pro ně bohyně osudu vymyslí.
Přesvědčení, že náš život je řízen osudem a ne našimi rozhodnutími, vyvolával v duších mnoha Řeků takové pocity beznaděje, že se stalo vcelku běžným, že v případě vážnějších problémů, lidé rezignovali na hledání řešení a řídili se následující úvahou: „Když jsem nemocný, tak nezáleží na tom, jestli přivolám lékaře nebo ne. Protože pokud mi osud předurčil smrt, umřu nehledě na to, i kdyby mě přišel léčit samotný Hippokratés.“
Tento způsob myšlení kritizovalo mnoho vzdělaných lidí té doby, včetně filozofů (např. i Aristoteles se snažil filozoficky vyvrátit nutnost osudu). Jedním z kritiků tohoto strachu z osudu byl i stoický filozof Chrýsippos (asi 280-207 př.n.l.). Chrýsippos byl vynikajícím atletem (věnoval se běhu), ale když se setkal s filozofií, okouzlila ho natolik, že poté soustředil veškerou svou energii na přemýšlení a psaní. Údajně napsal během svého života až 700 knih, hlavně o filozofii, čímž učení stoicismu výrazně rozšířil a prohloubil.
Chrýsippos se rozhodl, že svým současníkům dokáže, že osudu se bát nemusí a použil k tomu následující filozofickou úvahu. Jak se mu to podařilo, to už zhodnoťte sami.
Chrýsippos byl toho názoru, že osud sice existuje a do určité míry skutečně předurčuje náš život, ale zároveň věřil, že to nic neubírá na významu našich rozhodnutí.
Chrýsippos definoval osudové události nikoliv jako náhodné rozmary bohyně osudu, ale jako důsledky daleko se táhnoucího řetězce předchozích příčin. Na příkladu člověka, který onemocněl a je mu osudem předurčeno aby zemřel, tak příčiny toho, že zemře, lze vystopovat v mnoha předchozích událostech, které k jeho nemoci vedly, jako bylo např. nezdravé stravování, zanedbaná návštěva lékařů, znečištěný vzduch, který dýchal a tak dále. Nic se tedy neděje náhodou, ale je důsledkem mnoha předchozích příčin.
Příčiny, které způsobily, že jsme tam, kde jsme, lze podle Chrýsippa rozdělit do dvou kategorií. První kategorií jsou příčiny, které ovlivnit nemůžeme, např. to kde se narodíme nebo to, že rok má čtyři roční období. Tyto příčiny podle něj skutečně určuje osud. Ale je tu ještě druhá kategorie příčin a to jsou ty, které ovlivňujeme my sami. To jsou veškerá naše rozhodnutí, která uděláme.
Když se tyto dva typy příčin skloubí dohromady, vznikne naše současná situace a tou Chrýsippos nazýval osud. Čili osud podle Chrýsippa existuje, ale člověk se na jeho vytváření podílí svými vlastními rozhodnutími, někdy větší někdy menší měrou.
Na závěr je potřeba dodat, že ani navzdory této Chrýsippově obhajobě významu našich rozhodnutí, stoikové víru ve všemocný osud nikdy úplně neopustili. Konec koncům mysleli „až příliš řecky.“ A tak se stalo, že většina významných stoiků až do konce svého života připisovali všechny své velké životní prohry i výhry nepochopitelným zásahům osudu, které pro smrtelníky zůstávají tajemstvím.
Zdroje:
RIST, John M . Stoická filosofie. Translated by Karel Thein. Vyd. 1. Praha: Oikoymenh, 1998. 343 s. ISBN 8086005739.
LONG, A. A. Hellénistickáfilosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové. Translated by Petr Kolev. Vyd. 1. Praha: Oikoymenh, 2003. 341 s. ISBN 8072980777.
