Článek
Mediální prostor poslední týdny zaplnilo všeobecné znechucení nad tím, co nově zvolený prezident provádí. Donald, a to mu nelze upřít, nelení, nejméně dvakrát denně nabídne světové veřejnosti důvod chytnout hlavu do dlaní. Přes všechny divoké nápady je zde přece alespoň jeden dle mého názoru pozitivní vliv.
Donald Trump donutil Evropu dospět! Osmdesát let po konci druhé světové války to vypadá, že Evropa jako celek bere obranu svého území do vlastních rukou a na svoji zodpovědnost.
Pozdě, ale přece. Po dlouhá desetiletí byl stěžejním důvodem evropské bezpečnosti faktor odstrašení, který primárně zabezpečovala armáda Spojených států přítomna na evropském kontinentu. Počet amerických vojáků činil až sto tisíc. Vojáci, vojenská technika, munice, to vše po dekády. To jsou miliardy dolarů, které americký poplatník ročně vydával na obranu území tisíce kilometrů vzdálených od jeho domoviny. Jedním dechem dodávám, že zmíněné miliardy dolarů evropský poplatník na obraně vlastního území ušetřil a mohl je tak vydat do sociální či zdravotní oblasti. Mohli jsme si tak v Evropě vybudovat sociální a zdravotní systém, o kterém se běžnému Američanovi ani nesní. Pochopme tedy kroky současné americké administrativy, která musí hledat složité odpovědi, proč daně amerického zaměstnance končí v prosperující Evropě. Sáhněme si do svědomí, evropská ekonomika patřila, patří a jistě i bude patřit k prosperujícím oblastem. Míra HDP nám dává jasnou ekonomickou odpověď, že jsme schopni financovat evropskou bezpečnost z vlastní kapsy. Je třeba říci děkujeme, ale teď to už zvládneme sami.
Je také na místě Spojeným státům nejen poděkovat za poskytnutý bezpečnostní deštník, ale také splatit dluh. To do slušné společnosti patří a tím spíše, že se jedná o vztah mezi partnery, který trvá více jak sto let. Myslím, že to co říká Donald Trump nevyznívá docela jasně a že to mnohým stále nedochází. Demokratický svět již nemá jediného nepřítele, jak to bylo za dob studené války. Nepřátelé nám přibyli a jsou troufalí a silní. Pokud v budoucnu nechceme čelit další válce, je třeba vynaložit výjimečné prostředky na odstrašení. Tyto prostředky budou přímo gigantické a není v možnostech jediného státu, byť toho nejsilnějšího, to zvládnout sám. Je třeba si rozdělit domácí úkoly.
Spojené státy si berou ten nejtěžší úkol a tím je udržet Čínské ambice za jejími vnitřními hranicemi. Evropa si teď už sama musí poradit s druhým velkým světovým nepřítelem a tím je Ruská federace.
Má k tomu všechny předpoklady, více obyvatel, silnější ekonomiku a technologický náskok. Pak tu ještě máme společné domácí úkoly v podobě Severní Koreje, Iránu a islamistických teroristických skupin. Nejsme na to sami, USA a Evropa může počítat s pomocí dalších přátel, silných ekonomik jako je Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Nový Zéland a jistě i dalších.
A teď k tomu co jsem nakousl výše. Splátka dluhu našemu partnerovi. Spojené státy léta přebíraly zodpovědnost za náš evropský (a nejen ten) mír. Byla to zodpovědnost státu s nejvýkonnější světovou ekonomikou. Bylo by vhodné našemu partnerovi nabídnout pomoc na území, kterému nyní přikládá nejvyšší prioritu. Třeba ve výstavbě vojenské základny a trvalému umístění vojenských sil. To vše za naše evropské peníze. Nabízí se nejedna asijská lokace, kde můžeme Spojeným státům ulevit. Je to jedna z více možností, jak se Spojeným státům za desetiletí pomoci revanšovat. Tato jistě velkorysá nabídka bude přesně to, co může Evropu a USA opět k sobě osudově připoutat. Uvidí-li vedení USA a především běžný americký občan, že výraz partnerství není jen slovo evropských lídrů do politického projevu, ale zhmotnělý čin, může nastat nová éra našeho partnerství a přátelství. A to dokonce mnohem pevnější než tady kdy byla. Protože svobodný svět nemůže přijít o spojení USA a Evropy. Je to naše společná odpovědnost. Tak je to správné a tak to musí být.
Pokud ekonomiky svobodného světa stále zůstanou lídry ve vývoji a výrobě, jistě si dokážou vydělat dostatečné množství peněz na svoji a nejen svoji obranu. Takové množství, které bude větší, než to co dokáží vyprodukovat naši nepřátelé. Princip odstrašení se zdá být to nejlepší, co nás po další desetiletí udrží v mírových časech. A na závěr jedno moudro našich babiček: Chceš-li mír, připravuj se na válku!
