Máme se rádi, ale sex chceme každý jinak

O rozdílné chuti na sex se málokdy hádá přímo.

Hádka bývá kvůli tomu, že se jeden otočil ke zdi. Kvůli poznámce pronesené ráno v koupelně. Kvůli obyčejnému objetí, které jeden pochopil jako pozvání a druhý jako požadavek.

Samotné téma přitom často zůstává někde pod tím.

Jeden by chtěl sex častěji. Druhému současný rytmus vyhovuje, případně na sex poslední dobou nemá skoro žádnou chuť. Oba o tom vědí, ale žádný rozhovor zatím nic moc nezměnil.

Časem se z toho stane citlivé místo, kolem kterého se našlapuje.

Pro člověka, který sex navrhuje častěji, nebývá odmítnutí jen odpovědí na jeden konkrétní večer.

Po několika podobných situacích se začnou objevovat otázky.

Přitahuji ho ještě? Nedělám něco špatně? Má někoho jiného? Proč mě dříve chtěl a teď už ne?

Druhý člověk přitom může říkat pouze to, že je unavený. Že na sex právě nemá náladu. Že se necítí dobře ve vlastním těle nebo že mu hlava stále běží kolem práce.

Jenže tyhle dvě zprávy se snadno minou.

Jeden říká: „Dnes nemám chuť.“

Druhý slyší: „Nemám chuť na tebe.“

Právě tady se z rozdílného libida začíná stávat vztahový problém.

O tomhle se mluví o něco méně. Člověk s nižší chutí totiž nemusí mít pocit, že mu něco schází. Přesto může být pod velkým tlakem.

Postupně začne přemýšlet nad každým dotekem. Když se partner večer přitulí, místo příjemného pocitu přijde obava: „Bude zase něco chtít?“

Někdy se pak začne vyhýbat i něze, kterou by jinak chtěl. Nechce totiž druhého navnadit a za chvíli ho zklamat.

Tohle bývá pro pár obzvlášť nešťastné. Člověk, kterému intimita chybí, dostává ještě méně doteků. Začne se snažit víc nebo dává svou nespokojenost hlasitěji najevo. Druhý cítí ještě větší tlak a stáhne se znovu.

Po čase už nejde jen o sex. Zmizí objetí v kuchyni, dlouhé líbání i obyčejné ležení vedle sebe. Oba se bojí, co by takový dotek mohl znamenat.

Internet je plný článků o tom, jak často mají spokojené páry sex. Pro člověka, který má obavy o svůj vztah, bývají podobná čísla spíš přítěží.

Jestli někde vyjde průměr jednou týdně, neznamená to, že jednou týdně je zdravá norma. Neříká to nic o tom, zda byl sex příjemný, chtěný a důležitý pro oba.

Některé páry jsou spokojené s několika intimními chvílemi za týden. Jiné spolu spí jednou za měsíc a nijak je to netrápí. Podstatná otázka zní mnohem prostěji: Vyhovuje nám to oběma?

Pokud ano, není co opravovat.

Pokud ne, nepomůže dokazovat, kdo je normální.

Člověk není jednou provždy ten sexuálně aktivnější nebo ten zdrženlivější. Chuť se mění podle toho, co se děje v těle, v hlavě i doma.

Stačí několik týdnů špatného spánku, náročné období v práci, malé dítě nebo lék, který ovlivňuje libido. Roli může hrát bolest při sexu, nejistota ve vlastním těle, deprese nebo nevyřešený konflikt.

Někdy se nezměnila přitažlivost k partnerovi. Změnily se podmínky, ve kterých by měla vzniknout chuť.

U části lidí navíc touha nepřichází před dotekem. Objeví se až po chvíli klidu, mazlení nebo líbání. Ani to však neznamená, že má člověk začít se sexem, který nechce. Musí vědět, že může kdykoliv přestat a že obyčejná něha není podepsaná smlouva na pokračování.

Chvíle po odmítnutí bývá pro velký vztahový rozhovor skoro vždy špatná.

Jeden je zraněný. Druhý se cítí provinile nebo zahnaný do kouta. I dobře míněná otázka potom zní jako výčitka.

Lepší je vrátit se k tématu během normálního dne. Bez očekávání, že se po rozhovoru bude něco dít.

Velký rozdíl udělá už způsob, jakým první větu vyslovíte.

„Ty se mnou vůbec nechceš spát“ obsahuje obvinění a člověk se proti němu začne bránit.

„Chybí mi blízkost s tebou a poslední dobou si nejsem jistý, jak to mezi námi vnímáš“ popisuje stejný problém, ale nechává prostor pro odpověď.

Stejně konkrétní může být i druhá strana.

„Večer bývám úplně vyčerpaná. Když se mě dotkneš, často už dopředu cítím strach, že tě budu muset odmítnout. Neznamená to, že mě nepřitahuješ.“

Tohle není kouzelná formulka. Partner se může stále cítit smutně. Rozdíl je v tom, že konečně ví, co se opravdu děje, místo aby si důvod domýšlel.

Plánování intimity nezní zvlášť romanticky. Pro lidi s prací, dětmi a málem soukromí však někdy funguje lépe než čekání na dokonalou spontánní chvíli.

Rozdíl spočívá v tom, co si vlastně plánují.

Pokud je v kalendáři povinný sex, snadno z něj vznikne dluh. Jeden kontroluje, zda dohoda platí. Druhý přemýšlí, zda už má tento týden splněno.

Mnohem příjemnější může být domluva, že si pár vytvoří čas na blízkost. Mohou se mazlit, dát si masáž, společně se osprchovat nebo prostě chvíli ležet bez telefonů. Sex se stát může, ale nikdo ho předem nedluží.

Člověk s větší chutí přitom potřebuje slyšet, že jeho potřeba není trapná nebo přehnaná. Ten druhý potřebuje mít jistotu, že může říct ne bez uraženého ticha.

Bez obou těchto věcí se hledá společná cesta dost těžko.

Při vytváření IntimoSpace jsem původně přemýšlel hlavně nad přáními, která se lidé stydí vyslovit. Časem mi došlo, že problém často začíná mnohem dřív.

Řada párů pořádně neví, co druhému chybí, co by chtěl častěji a co dělá jen proto, aby ho nezklamal.

V párovém porovnání IntimoSpace proto každý odpovídá samostatně. Ukážou se pouze věci, které chtějí oba. Odpověď jednoho člověka, se kterou se druhý neshodne, zůstane skrytá.

Samotný dotazník samozřejmě vztah nevyřeší. Může ale pomoci začít rozhovor u společného ano, což je někdy mnohem snazší než otevírat ho další hádkou o tom, kdo chce příliš mnoho a kdo příliš málo.

Pokud chuť na sex zmizela náhle, přidala se bolest, potíže s erekcí, výrazná únava nebo změna nálady, stojí za to promluvit si s lékařem. Libido mohou ovlivňovat zdravotní problémy i některé léky. Léčbu ale není dobré měnit bez odborné domluvy.

Sexuolog nebo párový terapeut může pomoci také ve chvíli, kdy se každý pokus o rozhovor změní v hádku. Někdy pár nepotřebuje rozhodčího. Potřebuje někoho, kdo dokáže zabránit tomu, aby jeden mluvil pouze o odmítání a druhý pouze o tlaku.

Rozdílná chuť na sex se možná nikdy úplně nesrovná. Ani nemusí.

Důležité je, aby se jeden necítil nechtěný a druhý povinný.