Článek
Občanská demokratická strana (zkratka ODS) je česká středopravicová až pravicová liberálně konzervativní politická strana. Jejím zakladatelem a předsedou až do roku 2002 byl Václav Klaus.Z historie dnes už víme, že nové politické strany po roce 1989 zakládalo samo STB a rudá havěť. V daném případě ještě umocněno agenty KGB. Tato strana byla založena především za účelem kontroly nad politickým děním napravo od středu a vytvoření podmínek pro tak velikého majetku, jaký skýtalo tehdejší Československo. Privatizací se samozřejmě rozumělo rozkrádání tohoto majetku především ze státních bank, které byly následně očištěny (zbaveni dluhů, jež byly převedeny do konsolidační agentury - zaplatil v daních důvěřivý občan) a čisté bez dluhů následně zprivatizovány. Následoval další „majstrštych“ rudé Klausovy havěti a to kuponová privatizace a rozdávání trafik vyvoleným, které pokračuje dodnes Tento namlsaný kolos už není schopen vlastní reformace (jako KSĆ) a v podstatě je mrtvý jako dinosauři, prostě jejich éra skončila - vyvanutý sprej. Už tomu nepomůže ani odchod některých členů a pokus o recyklaci v jiných či nových stranách. A tak nechme mrtvé ať pohřbí své mrtvé neboť další existence ODS je jen prodlužování trápení a pokus o volbu menšího zla. Z článku je patrné, je i zřejmé, že tato ODS již současnému světu a jeho lide a to zvláště mladým nerozumí, jejich názory bagatelizuje a dehonestuje.. Už není schopna, kromě vyčpělých klišé nastolit nějakou smysluplnou vizi a oslovuje už jen sebe sama, neboť nepochopila, že cesta za rozumnou svobodnou a demokratickou společností je jako dlouhodobě pečovat o fíkovník demokracie a svobody rostoucí na půdě mravní a morální pouští a to tak, aby v budoucnu vydával fíkovník své plody. A bez úrodné půdy těch dole to prostě (a to ví každý hloupý sedlák) nejde. Základem společnosti nemůže být polovzdělaný člověk bez mravních a morálních zásad a tomu se měl člověk od roku 1989 trval učit. Ovšem zřejmě neměl od koho se učit a nebyl, kdo by jej učil. Pokud otrok žije příliš dlouho v otroctví, tedy mimo realitu, nejenže se stává „stádníkem a mimoněm“, ale po svobodě už netouží a nevyžaduje ji, protože v ní neumí žít a ani v ní už žít nechce.
Jediné co teď můžeme udělat, je znovu nastolit fungující školství s morálním mravním kreditem, tedy zrušit všechna pochybná školská zařízení produkující za státní dotace jako na běžícím pásu „rychlokvašky“ Mgr a pod., kde si diplomy můžete psát (i s chybami) každý doma. Jedině vzdělaný (nikoliv zdělaný) člověk ukotven v mravních a morálních zásadách může být základem (občanské) společnosti
